České dráhy, a.s. Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ     



Železniční společnosti Evropské unie (7)

Velká Británie
(Spojené království Velké Británie a Severního Irska)

Rozloha 244 820 km2,
60,6 mil. obyvatel

Kromě toho, že Velká Británie je kolébkou železnice, má bezesporu v oblasti železniční dopravy další primát: o reformě britských železnic se v posledních 10 letech napsalo nespočetné množství článků, kritik a úvah. Je to dáno tím, že britská železnice prošla v tomto období radikální změnou a byla vzorem pro zastánce naprosté liberalizace a privatizace. Je nesporné, že tato nejnovější kapitola britské železniční historie přinesla zkušenosti dobré i špatné, jejich hodnocení není předmětem tohoto přehledu.

Po druhé světové válce byly v Anglii založeny Britské železnice (British Railways). Stalo se tak v roce 1948 na základě znárodnění dříve existujících akciových společností. British Railways provozovaly železniční dopravu pod kontrolou Britské dopravní komise.

V 60. a 70. letech se britské železnici vedlo se střídavými úspěchy, nicméně efektivita systému vytrvale klesala. Britská politická reprezentace proto hledala cestu z krize. Řešením se stala privatizace železničního systému, která proběhla v letech 1994–1997. Vlastnictví infrastruktury přešlo v roce 1994 na seskupení firem Railtrack. Jednalo se o bezprecedentní převod železniční infrastruktury do soukromého vlastnictví. Časem se ukázalo, že se jednalo o chybný krok, jehož náprava stála britské daňové poplatníky nemalé peníze. Railtrack zanikl v roce 2002, kdy byly jeho akcie zpětně vykoupeny státem vlastněnou firmou Network Rail, která je v současné době správcem britské železniční infrastruktury.

Provozování osobní dopravy ve Velké Británii bylo v devadesátých letech převedeno do systému franšíz, kdy na provozování dopravy na jednotlivých tratích bylo vypsáno výběrové řízení a vítězná firma získala licenci pro danou oblast na určitý počet let. V první fázi privatizace bylo v osobní dopravě uděleno 25 franšíz. Tyto franšízy jsou udělovány Ministerstvem dopravy jednotlivým operátorům (train operating companies – TOC). Počet TOC je v současné době nižší, neboť některé TOC vyhrály více franšíz.

Jednotlivé TOC se postupem času sdružily do asociace – ATOC (Association of TOC). Tato asociace plní kromě řady jiných funkcí i funkci zastoupení TOC v mezinárodních železničních organizacích.

V Británii ale existuje řada specializovaných tratí, které fungují mimo tento systém. Příkladem je spojení na londýnské letiště Heathrow – Heathrow Express.

Nákladní součást British Rail se stala předmětem přímého prodeje šesti firmám, pět z nich ale mělo stejného majitele. V současné době existují v Británii čtyři hlavní provozovatelé nákladní dopravy, největším z nich je English, Welsh ans Scottish Railway (EWS). Nákladní doprava v Británii zaznamenává stálý pokles, velikým otřesem byla událost v roce 2004, kdy firma Royal Mail po 170 letech preference železniční dopravy přešla na silnici.

V době privatizace britské železnice byla železniční kolejová vozidla British Rail převedena buď přímo novým operátorům (typické pro nákladní dopravu), nebo byla prodána leasingovým společnostem (ROSCO – rolling stock leasing company), které vozidla pronajímají jednotlivým TOC po dobu franšízy. Největšími ROSCO’s jsou v současné době Angel Trains (vlastníkem je Royal Bank of Scotland) s cca 5000 vozidly, HSBC Rail a Porterbrook.

V roce 2003 byla na britské straně dokončena první část Channel Tunnel Rail Link, vysokorychlostní trati, navazující na vysokorychlostní tratě na francouzské straně kanálu La Manche a tím bylo dosaženo velmi konkurenceschopných jízdních dob mezi Londýnem a Paříží či Bruselem. Dalšího pronikavého zlepšení bude dosaženo otevřením zbytku nové trati a zahájením provozu vysokorychlostních vlaků z londýnského nádraží St. Pancras. Tato změna je plánována na 14. listopad tohoto roku. (Železničář o tom již informoval, pozn. red.).

V době dramatických změn na britských železnicích nebyly britské subjekty příliš zapojeny do činnosti mezinárodních železničních organizací. Řada britských společností však začala s organizací mezinárodních železničních konferencí ať už v Londýně, nebo po celé Evropě.

V současné době působí význačný britský železniční odborník Michael Robson jako generální sekretář EIM (evropské sdružení manažerů infrastruktury).

JIŘÍ HAVLÍČEK


Pohled z ptačí perspektivy na londýnské nádraží Charing Cross.
Foto: IVO ŠTECHA