Úvod / Příměstské cestování / Esko Praha / Historie
Historie Eska a příměstské železniční dopravy
Příměstská a městská železnice jako taková je budována již od počátku 20. století a souvisí s elektrifikací pražského železničního uzlu. Mohutný rozvoj příměstské kapacitní železnice však nastal až v 70. letech 20. století v souvislosti s dodávkami elektrických jednotek řad 451 a 452 známých pod přezdívkou „pantografy“. Tyto vozy se postupně staly symbolem pražské železnice a ve své době znamenaly průlom v přepravě cestujících na kratší vzdálenosti. Nižší podlaha, široké vstupní dveře i uspořádání interiéru umožňovaly nebývale rychlou výměnu cestujících, což pomohlo spolu s dynamičtějšími jízdními vlastnostmi vozidel uspokojit vzrůstající poptávku po železniční přepravě. Pro pohodlnější nástup do „pantografů“ bylo nutné přebudovat nástupiště všech železničních stanic a zastávek. Kapacitní elektrické jednotky se staly páteří na hlavních tratích vycházejících z Prahy – do Kolína, Nymburka, Kralup nad Vltavou, Berouna a Benešova. Na těchto hlavních tratích byl také postupně uplatňován taktový grafikon, který ve špičkách pracovních dnů dosahoval intervalu 30 minut. Kratšímu intervalu bránila a někde i dosud brání nedostatečná kapacita kolejové sítě, zejména v úsecích na území Prahy.
V devadesátých letech 20. století byla zahájena modernizace železničních koridorů, což mělo vliv na provoz na jednotlivých tratích.
Zároveň začaly na konci devadesátých let po několika pokusech s různými prototypy dodávky nových elektrických jednotek řady 471, které postupně začínají přebírat službu od svých dožívajících kolegů na hlavních tratích. Současně s tím začíná běžet program modernizace motorových jednotek z řady 810 na 814, známé pod názvem Regionova. První Regionovy postupně nahrazují již nevyhovující soupravy.
Nejvýznamnější a klíčovou stavbou pro budoucnost se však stalo Nové spojení, které vyřešilo kapacitní problémy mezi pražským Hlavním nádražím, stanicemi Praha-Libeň, Praha-Vysočany a Praha-Holešovice. Zároveň umožnilo vzájemné propojení všech směrů od Hlavního i Masarykova nádraží.
Za základ městské železnice jako takové je však nutno považovat vznik a rozvoj Pražské integrované dopravy, která postupně od roku 1992 umožnila používání jízdních dokladů městské dopravy na železnici. Nejdříve pouze na území Prahy, s rozvojem PID i na mimopražských úsecích v okruhu cca 30 km od hranic hlavního města. Postupně docházelo k plné integraci hlavních tratí, čímž bylo umožněno používání nejen předplatních, ale i krátkodobých přestupních jízdenek PID.
První vyloženě městskou železniční linkou se stala dnešní linka S41 z Prahy-Libně do Roztok u Prahy, která se těší stále vyšší poptávce.
Asi nejvýznamnější úlohu sehrála železnice při povodních v létě 2002, kdy došlo vlivem zatopení metra k výraznému omezení městské hromadné dopravy a železnice tak na sebe předčasně vzala úlohu páteře pražské dopravy. V té době byly posíleny vlaky na stávajících tratích na maximum možného a jezdilo se i přes Malešickou spojku nebo tzv. most Inteligence. A právě v povodňovém roce se ukázal význam úlohy pražské železnice jako plnohodnotné součásti pražské hromadné dopravy a zároveň vyvstala akutní potřeba její modernizace.
Označení hlavních příměstských železničních linek symbolem "S" bylo oficiálně spuštěno v prosinci 2007. Jednotlivé linky Eska byly očíslovány od S1 proti směru hodinových ručiček až po S9. Spojovací a návazné linky jsou označeny čísly hlavních linek, na které navazují - například S12 nebo S41.
Aktualizace: 27.01.2010
Zákaznická podpora
Tel.: +420 840 112 113
Email: info@cd.cz
Kontaktní formulář