Střídavá trakce nejen ve znamení Laminátek

Teprve v roce 1959 tehdejší vláda rozhodla o zavedení druhého napájecího systému 25 kV 50 Hz. Jako první byl v roce 1963 otevřen úsek z Plzně do Horažďovic, následovala stavba trati Kutná Hora – Havlíčkův Brod – Jihlava, zprovozněná o dva roky později. V roce 1966 přibyl úsek z Havlíčkova Brodu do Brna. Stejným napětím byl v roce 1967 elektrifikovaný rovněž hlavní tah z Prahy do Brna, Bratislavy včetně Břeclavi.

Ve stejném roce se na tratích objevily další lokomotivy na „střídavinu“. Jednalo se o nezaměnitelné Laminátky S 489.0 z dílny designéra Otakara Diblíka, jedinečné stroje se skříní ze sklolaminátu. Brázdily například Vysočinou, kde mohly vyniknout její technické přednosti, díky nimž hravě zvládala i značná stoupání. Se sériovou výrobou se v Plzni začalo roku 1966.

Střídavá soustava tak postupně doplnila stejnosměrnou. Její síť začínala v Kutné Hoře hl. n., do Kolína se pak již jelo pod stejnosměrnou. Kutná Hora je rovněž první stykovou stanicí obou soustav, podobně jako Nedakonice na Uherskohradišťsku. Na všech ostatních místech je pak styk přímo na trati. V té době samozřejmě ještě neexistovaly dvousystémové lokomotivy, každý vlak se tak musel složitě přepřáhnout, což trvalo přes 10 minut a počítal s tím i jízdní řád.

Země sice byla rozdělena na pomyslný „stejnosměrný“ sever a „střídavý“ jih, už v minulosti se však počítalo s tím, že se obě soustavy jednou sjednotí a budoucnost bude patřit výhradně střídavému napětí. Nestalo se. V 80. letech se navíc podařilo prostřednictvím pulsní regulace na některých novějších stejnosměrných a vícesystémových strojích při jízdě pod stejnosměrným napětím dosáhnout kýžených úspor.

V současné době se této „rozdvojenosti“ využívá tak, že hustě obydlení a průmyslové aglomerace jsou ve znamení stejnosměrné trakce, naopak řidčeji osídlená místa a trati s náročnými sklonovými poměry zůstávají pod taktovkou střídavého napětí. Sjednocení ve znamení tohoto napětí je běh na dlouhou trať…