Vlaky EC/IC v tuzemsku: první závan komfortu

Bylo to 2. června 1991, spolu se zahájením platnosti nového jízdního řádu tehdejších ČSD, kdy se na tuzemské trati prvně objevil vlak EuroCity. Jednalo se o EC 8 Antonín Dvořák na trase Vídeň – Břeclav – Brno – Praha. Bývalé Československo se tehdy zařadilo do celoevropské sítě železničních spojů tzv. vyšší kvality. Jejich nástup podtrhl o rok později první spoj InterCity. Na cestu z pražských Holešovic se vydal v neděli 31. května 1992 čtvrt hodiny po poledni pod číslem 174 a s názvem Porta Bohemica zamířil do německého Hamburku.

Výhodou bylo, že v Praze Holešovicích na sebe oba vlaky navazovaly. V poledne byl zajištěn přestup ve směru z jihu na sever a odpoledne kolem páté hodiny opačným směrem. Nové spoje položily základ budoucí linky EuroCity vedoucí napříč Evropou od Hamburku přes Berlín, Prahu a Brno do Vídně s druhým ramenem směřujícím do Bratislavy a Budapešti.

První vlak EC Antonín Dvořák přijel sestavený z 5 vagonů – jednoho vozu první třídy, tří vozů 2. třídy a jednoho jídelního vozu. S výjimkou „jídelny“ patřily všechny rakouským ÖBB, v případě jídelního vozu šlo o modernizovaný vůz ČSD – JLV. Jednalo se o první spoj, který do provozu u nás přinesl komfort klimatizace. Vlak tehdy jezdil mezi Brnem a Prahou po trase přes Havlíčkův Brod a Kutnou Horu a jízdní doba mezi Vídní a Prahou činila 4 hodiny 58 minut, respektive 4 hodiny 51 minut v opačném směru. Průměrná rychlost byla 82 respektive 84 km/hod. a byla pod limitem minimální průměrné rychlosti spojů EC, která je celoevropsky stanovena na 90 km/hod.

Porta Bohemica představovala prodloužení německé sítě IC až do Prahy. Souprava byla složena z vozů tehdy ještě tří železnic, jež se na provozu podílely. Dvojici klimatizovaných vozů 1. třídy, jeden s oddíly a jeden velkoprostorový, dodaly DB. Šest oddílových vozů 2. třídy do vlaku nasadila ještě stále samostatná východoněmecká DR. Jednalo se o bývalé východoněmecké vozy z Halberstadtu typu Z2 po modernizaci, bez klimatizace, ale s novým interiérem a šestimístnými oddíly. Obě skupiny vozů odděloval restaurační vůz řady WRRm připravený Československými státními drahami a zmodernizovaný po vzoru vagonů pro vlak Antonín Dvořák.

Modernizace vozidlového parku nabrala v dalších letech vysoké tempo. Zatímco v jízdním řádu 1992/1993 vypravovaly České dráhy jen čtyři komfortní spoje EC/IC a o rok později jich bylo stále jen 24, dnes je to více než desetinásobek spojů. Česko nyní křižuje přibližně 250 vlaků vyšší kvality denně, které ujedou během 24 hodin přes 60 000 vlakových kilometrů.