1918: Ať žije republika!

Lokomotiva pro Masaryka

Scéna zachycující atmosféru příjezdu TGM do Prahy v sobotu 21. prosince 1918 je pojata minimalisticky – jeden z legionářů, kteří prezidenta vítali na nádraží, podává strojvedoucímu Masarykova vlaku cigaretu. Symbolizuje radost, uvolnění a víru v silnou samostatnou republiku. Ztvárnit ji by tedy nemělo být nic těžkého.

Jenže už od počátku jsme naráželi na jedno důležité ale. Ačkoli se ve vedení Masarykova zvláštního vlaku z Lince vystřídalo několik lokomotiv (do Horního Dvořiště přivezly osmnáctivozovou soupravu dva stroje tehdejší řady 229 kkStB), do Prahy vlak dovezla lokomotiva řady 310 kkStB, mezi fanoušky železnice známá pod přezdívkou Hrboun. Tyto stroje byly provozovány i u ČSD jako řada 375.0 a jeden z nich se dochoval jako exponát Národního technického muzea (NTM). Lokomotiva 375.007 je jedním z hlavních exponátů dopravní haly NTM v Praze na Letné, další autentická lokomotiva, kterou bychom mohli vzhledem k reáliím použít k fotografování, je provozní stroj 310.23, jehož domovem je železniční muzeum v rakouském Strasshofu. Produkčně by to bylo sice trošku náročnější, ale zase bychom při volbě rakouského stroje mohli požívat benefitu fotografování v přirozených světelných podmínkách a za reálné kouřové kulisy.

Pára bez páry

Jenže v termínu, kdy snímek vznikal, hostovala rakouská lokomotiva mimo svůj domov, takže produkční tým neměl jinou možnost, než fotku realizovat na půdě NTM. Přísný zákaz jakéhokoli kouře v prostorách muzea znamenal, že jsme zadýmenou atmosféru museli vytvořit postprodukčně. Své si užila postava legionáře, protože v den focení (3. srpna 2017) přesahovala teplota 30 stupňů a v uzavřené hale bylo takřka nedýchatelno. Herec ale musel mít plnou zimní výstroj.

Další komplikací byla konfrontace zdánlivě jednoduché scénografické definice „vyzdobená lokomotiva“ s dostupnými historickými prameny. No jo, ale jak vyzdobená? Existuje fotka autentického stroje? Existuje, ale jen z čela lokomotivy, ale kompozice našeho snímku zachytí část kotle, tendru a zejména budku strojvedoucího… Věděli jsme, že lokomotiva byla ověšena „něčím zeleným“ a bikolorními stuhami. Po zhlédnutí několika dokumentárních i hraných rekonstrukcí, kde jsme ale nenašli uspokojivou odpověď, jsme se rozhodli jít cestou improvizace, takže pokud byla lokomotiva vyzdobena jinak, patří historii omluva. Za čím si ale stojíme, je fakt, že k podobné situaci mohlo v roce 1918 dojít, neboť atmosféra příjezdu prvního československého prezidenta domů byla velmi vlastenecká. Ostatně i další scéna, která se odehrála v ten den na pražském hlavním nádraží, o tom svědčí. Od vlaku zamířil Tomáš Garrigue Masaryk do vládního salonku, kde mu srdečně potřásl pravicí předseda vlády Karel Kramář a spisovatel Alois Jirásek, přičemž zazněla legendární věta: Nazdar! Ať žije republika!

Legenda o prostořekém železničáři

V pátek 20. prosince 1918 za sychravého počasí přijel po třinácté hodině do železniční stanice Horní Dvořiště zvláštní vlak, jímž se do vlasti vracel Masaryk. Takřka měsíční cesta domů z USA (lodí Carmania) přes Paříž, italskou Padovu a Rakousko byla završena prvními kroky na československém území, a to na nástupišti hornodvořišťského nádraží. Prvním vítajícím byl sekční šéf plzeňského drážního ředitelství dr. Kepka. Hlavní uvítací řeč měl ministr železnic dr. Isidor Zahradník – muž, který rozhodným způsobem zařídil v říjnu rozeslání telegramu o vyhlášení samostatnosti všem železničním stanicím v Čechách a na Moravě. Poté pokračoval zvláštní vlak do Českých Budějovic. Na lokomotivě byl spolu se strojvedoucím také vysoký železniční úředník dr. Bašta. Až k Velešínu stály podél trati hlídky ve zbrani složené ze sokolské stráže a italských legionářů. Bylo to nutné bezpečnostní opatření, neboť ještě počátkem prosince jednotky německého dobrovolnického Volkswehru kladly na Kaplicku vojenský odpor a odmítaly připojení k nové republice. V Českých Budějovicích pak prezident přenocoval v salonním voze, k čemuž se váže i jedna humorná legenda. Ráno 21. prosince 1918 měl TGM údajně vystoupit z vozu, aby se trochu osvěžil na vzduchu. Přišel prý k němu jistý železničář čistící okolí a přísně děl: „Vašnosti, nešpacírujou se mi tu pořád po tom tepichu, já to nebudu dvakrát uklízet, to je tepich pro pana prezidenta!“

Zdroj: Pavel Mörtl, Českobudějovický deník