Když se ohlížíme zpět, jako první nám v paměti vyvstanou nejemotivnější události a trošku zapadají na první pohled obyčejné chvilky, jejichž pravý význam nám dojde až po několika letech. Přesně takovým je příběh prvního rychlovlaku na našich kolejích, který nepostrádal dramatické okamžiky i zvraty. Ať chceme nebo ne, Pendolino změnilo naši železnici a stalo se milníkem, který nemůžeme opomíjet.
Když vznikala scénografie kalendáře Českých drah pro letošní rok, jehož obrazy mapují klíčové okamžiky stoleté historie republiky, nenarazili jsme na zásadnější tvůrčí krizi u naprosté většiny obrazů. Až na jeden – události týkající se nedávné minulosti, období po roce 2000. Zavrhli jsme vstup ČR do Evropské unie, protože ten se obrazově nedal zpracovat tak, aby v něm hrála železnice přirozenou roli. Měli jsme rozpracovanou variantu zabývající se námětem začlenění do Schengenského prostoru, ale obraz celníků a cizineckých policistů opouštějících své působiště na nádraží nám připadal málo železniční i emotivní. Až někdo z týmu řekl: „Hele, a co Pendolino?“
Dnes už skoro zapomnělo, že Pendolino to vůbec nemělo být. Sen o supervlaku se jmenoval Premiér a měla to být chlouba českého železničního průmyslu, technologická špička na kolejích, návrat konstruktérských vavřínů do české kotliny. Z veřejné soutěže vyhlášené Českými drahami v roce 1995 vzešlo vítězně konsorcium firem v čele s ČKD Dopravní systémy, které mělo do 4 let dodat 10 souprav schopných zajistit mimo jiné spojení Berlína a Vídně přes Prahu. Ambiciózní plán ale ztroskotal dřív, než se začaly vlaky vůbec vyrábět. ČKD zkrachovalo s odvoláním na přílišnou finanční náročnost vývoje, šibeniční termíny a nečinnost státu, který se neobtěžoval podat pomocnou ruku. Stát i zadavatel argumentoval tím, že ČKD mělo lépe vyhodnotit své možnosti. Svůj díl pravdy měl asi každý a hlavně je to dnes už asi jedno, ale jenom pro zajímavost: v roce 1966 uzavřel Boeing kontrakt s PAN AM, že vyvine, vyrobí a dodá 30 letadel za 28 měsíců. Nic zvláštního, kdyby nešlo o Boeing 747, tehdy největší letadlo na světě! Boeing si sáhnul na dno a bez státní pomoci se zadlužil skoro jako malý stát, ale zvládl to, Jumbo Jet vyvinul, zalétal a dodal včas. Vím, Boeing není ČKD…
Vyrobíme je, nebude jich 10, ale jen 7. Tak zněla nabídka italské firmy Fiat Ferroviaria, která byla součástí původního konsorcia. Fiat přišel s návrhem využít platformy již existující jednotky řady ETR 470 a uzpůsobit jej podle požadavků Českých drah. Smlouva byla podepsána, i když bylo jasné, že celý projekt nabere několikaleté zpoždění. Ačkoli počátkem roku 2002 byly v rodišti Pendolin – italském Saviglianu – k vidění jednotky s nápisem Pendolino Cechia v různé fázi rozpracovanosti, první dokončený kus dorazil až 18. června 2003. Veřejnosti bylo slavnostně představeno o pár dní později na pražském hlavním nádraží. Zdálo se, že sen o rychlovlaku se stal po osmi letech skutečností. Pro zasvěcené to byl ale začátek několikaleté noční můry.
Nejsou koleje jako koleje a zatímco čeští výrobci specifika naší infrastruktury znají, pro Italy to byly jenom normy. Už při testování Pendolina na zkušebním okruhu ve Velimi se ukázalo, že má problémy s elektromagnetickou kompatibilitou, což znamená, že by mohlo ovlivňovat zabezpečovací zařízení a v extrémním případě například způsobit neuzavření přejezdu. Řešení problému vyvolalo mnoho neshod mezi techniky, legislativci i investorem. Nakonec se podařilo instalovat zařízení AŽD, které eliminuje vyzařování rušivých proudů, i když bylo toto řešení považováno jako kontroverzní.
Nadšeným cestujícím to ale nevadilo. Pendolino bylo od prosince 2004 nasazeno ve zkušebním provozu na jeden pár rychlíků Praha – Děčín a zájem byl obrovský. Kapacita nestačila, lidé dobrovolně stáli, jen aby se mohli svést. Z dnešního pohledu komfortu neuvěřitelné…
Na podzim 2005 dostalo Pendolino schválení k běžnému provozu, a tak nic nebránilo tomu, aby začalo dělat to, proč bylo vyrobeno – přeneslo českou železnici do evropského standardu. Také to trošku drhlo, protože původní záměr nasadit Pendolina na linku Berlín – Praha – Vídeň ztroskotal na nezájmu Němců. Do Berlína Pendolino nikdy nepustili, takže se hledalo jiné uplatnění. Nakonec padla volba na Ostravu a na svou dobu vydařená kampaň „lepší než jste čekali“ slavila úspěch. Mezi lidmi se začalo říkat: jedeš vlakem nebo Pendolinem? Do nastaveného trendu sice zasáhly v lednu 2006 další technické problémy, tentokrát se řídícím systémem, které byly zvěčněny v písni Jaromíra Nohavici Ladovská zima, ve které se zpívá: Pendolino stojí kdesi u Polomi, zamrzly mu všechny CD-ROMy… I ty se ale podařilo odstranit. Od té doby si koně z italské stáje vylepšily svou reputaci takovým způsobem, že patří k nejspolehlivějším vozidlům v parku Českých drah vůbec. Nutno podotknout, že je to díky skvělému týmu opravárenských specialistů. Jejich šéfa poznáte bez problému: nosí vestu s nápisem (jak jinak) Pendolino…
Nástup jednotek řady 680 na linku Praha – Ostrava přinesl vedle velké hrdosti a prestiže také jednu smutnou chvilku. Nejprestižnější post v podobě vozby spoje SuperCity Manažer, který zajišťoval nejrychlejší spojení Ostravy s Prahou (ráno tam, odpoledne zpět), musely opustit klasické lokomotivy a vozy. Na poslední pravidelnou jízdu 10. prosince 2005 byla lokomotiva spoje SC 502/503 vyzdobena nápisem jehož reprodukci vidíte na snímku. Pro obraz v kalendáři jsme si proto vybrali právě motiv střídání stráží, a i když by se takto nemohl nikdy odehrát (srpnové slunce a spálená tráva prozrazuje období vzniku fotky) věříme, že by vzbudil podobnou melancholii jako na naší fotografii.