2005: Na počátku nové epochy

Když se ohlížíme zpět, jako první nám v paměti vyvstanou nejemotivnější události a trošku zapadají na první pohled obyčejné chvilky, jejichž pravý význam nám dojde až po několika letech. Přesně takovým je příběh prvního rychlovlaku na našich kolejích, který nepostrádal dramatické okamžiky i zvraty. Ať chceme nebo ne, Pendolino změnilo naši železnici a stalo se milníkem, který nemůžeme opomíjet.

Rok 2005

Když vznikala scénografie kalendáře Českých drah pro letošní rok, jehož obrazy mapují klíčové okamžiky stoleté historie republiky, nenarazili jsme na zásadnější tvůrčí krizi u naprosté většiny obrazů. Až na jeden – události týkající se nedávné minulosti, období po roce 2000. Zavrhli jsme vstup ČR do Evropské unie, protože ten se obrazově nedal zpracovat tak, aby v něm hrála železnice přirozenou roli. Měli jsme rozpracovanou variantu zabývající se námětem začlenění do Schengenského prostoru, ale obraz celníků a cizineckých policistů opouštějících své působiště na nádraží nám připadal málo železniční i emotivní. Až někdo z týmu řekl: „Hele, a co Pendolino?“

Sen o českém supervlaku

Dnes už skoro zapomnělo, že Pendolino to vůbec nemělo být. Sen o supervlaku se jmenoval Premiér a měla to být chlouba českého železničního průmyslu, technologická špička na kolejích, návrat konstruktérských vavřínů do české kotliny. Z veřejné soutěže vyhlášené Českými drahami v roce 1995 vzešlo vítězně konsorcium firem v čele s ČKD Dopravní systémy, které mělo do 4 let dodat 10 souprav schopných zajistit mimo jiné spojení Berlína a Vídně přes Prahu. Ambiciózní plán ale ztroskotal dřív, než se začaly vlaky vůbec vyrábět. ČKD zkrachovalo s odvoláním na přílišnou finanční náročnost vývoje, šibeniční termíny a nečinnost státu, který se neobtěžoval podat pomocnou ruku. Stát i zadavatel argumentoval tím, že ČKD mělo lépe vyhodnotit své možnosti. Svůj díl pravdy měl asi každý a hlavně je to dnes už asi jedno, ale jenom pro zajímavost: v roce 1966 uzavřel Boeing kontrakt s PAN AM, že vyvine, vyrobí a dodá 30 letadel za 28 měsíců. Nic zvláštního, kdyby nešlo o Boeing 747, tehdy největší letadlo na světě! Boeing si sáhnul na dno a bez státní pomoci se zadlužil skoro jako malý stát, ale zvládl to, Jumbo Jet vyvinul, zalétal a dodal včas. Vím, Boeing není ČKD…

Buona giornata Pendolino

Vyrobíme je, nebude jich 10, ale jen 7. Tak zněla nabídka italské firmy Fiat Ferroviaria, která byla součástí původního konsorcia. Fiat přišel s návrhem využít platformy již existující jednotky řady ETR 470 a uzpůsobit jej podle požadavků Českých drah. Smlouva byla podepsána, i když bylo jasné, že celý projekt nabere několikaleté zpoždění. Ačkoli počátkem roku 2002 byly v rodišti Pendolin – italském Saviglianu – k vidění jednotky s nápisem Pendolino Cechia v různé fázi rozpracovanosti, první dokončený kus dorazil až 18. června 2003. Veřejnosti bylo slavnostně představeno o pár dní později na pražském hlavním nádraží. Zdálo se, že sen o rychlovlaku se stal po osmi letech skutečností. Pro zasvěcené to byl ale začátek několikaleté noční můry.

Nefunguje to!

Nejsou koleje jako koleje a zatímco čeští výrobci specifika naší infrastruktury znají, pro Italy to byly jenom normy. Už při testování Pendolina na zkušebním okruhu ve Velimi se ukázalo, že má problémy s elektromagnetickou kompatibilitou, což znamená, že by mohlo ovlivňovat zabezpečovací zařízení a v extrémním případě například způsobit neuzavření přejezdu. Řešení problému vyvolalo mnoho neshod mezi techniky, legislativci i investorem. Nakonec se podařilo instalovat zařízení AŽD, které eliminuje vyzařování rušivých proudů, i když bylo toto řešení považováno jako kontroverzní.

Nadšeným cestujícím to ale nevadilo. Pendolino bylo od prosince 2004 nasazeno ve zkušebním provozu na jeden pár rychlíků Praha – Děčín a zájem byl obrovský. Kapacita nestačila, lidé dobrovolně stáli, jen aby se mohli svést. Z dnešního pohledu komfortu neuvěřitelné…

Lepší než jste čekali

Na podzim 2005 dostalo Pendolino schválení k běžnému provozu, a tak nic nebránilo tomu, aby začalo dělat to, proč bylo vyrobeno – přeneslo českou železnici do evropského standardu. Také to trošku drhlo, protože původní záměr nasadit Pendolina na linku Berlín – Praha – Vídeň ztroskotal na nezájmu Němců. Do Berlína Pendolino nikdy nepustili, takže se hledalo jiné uplatnění. Nakonec padla volba na Ostravu a na svou dobu vydařená kampaň „lepší než jste čekali“ slavila úspěch. Mezi lidmi se začalo říkat: jedeš vlakem nebo Pendolinem? Do nastaveného trendu sice zasáhly v lednu 2006 další technické problémy, tentokrát se řídícím systémem, které byly zvěčněny v písni Jaromíra Nohavici Ladovská zima, ve které se zpívá: Pendolino stojí kdesi u Polomi, zamrzly mu všechny CD-ROMy… I ty se ale podařilo odstranit. Od té doby si koně z italské stáje vylepšily svou reputaci takovým způsobem, že patří k nejspolehlivějším vozidlům v parku Českých drah vůbec. Nutno podotknout, že je to díky skvělému týmu opravárenských specialistů. Jejich šéfa poznáte bez problému: nosí vestu s nápisem (jak jinak) Pendolino…


Střídání stráží

Nástup jednotek řady 680 na linku Praha – Ostrava přinesl vedle velké hrdosti a prestiže také jednu smutnou chvilku. Nejprestižnější post v podobě vozby spoje SuperCity Manažer, který zajišťoval nejrychlejší spojení Ostravy s Prahou (ráno tam, odpoledne zpět), musely opustit klasické lokomotivy a vozy. Na poslední pravidelnou jízdu 10. prosince 2005 byla lokomotiva spoje SC 502/503 vyzdobena nápisem jehož reprodukci vidíte na snímku. Pro obraz v kalendáři jsme si proto vybrali právě motiv střídání stráží, a i když by se takto nemohl nikdy odehrát (srpnové slunce a spálená tráva prozrazuje období vzniku fotky) věříme, že by vzbudil podobnou melancholii jako na naší fotografii.

Partneři projektu

Správa železniční dopravní cesty Národní technické muzeum Železničná spoločnosť Slovensko Czech Tourism Československá obec legionářská Železnice Slovenskej republiky