O muzeu
S vystavováním historických vozidel zde bylo započato roku 1997, a to nejprve formou dobrovolné činnosti členů několika spolků zabývajících se historií železnic. V roce 1999 byl provoz expozice převzat společností České dráhy, která ji v rámci Depa historických vozidel (DHV) provozuje až do současnosti.
Jak se k nám dostanete
Pokud cestujete z Prahy, je nejjednodušší přijet vlakem. Muzeum se nachází v těsné blízkosti stanice Lužná u Rakovníka a cestu k němu od nádraží vyznačují ukazatele. Rychlíky mezi Prahou a Rakovníkem, jimiž se k nám dostanete nejrychleji, odjíždí z Masarykova nádraží každé dvě hodiny a cestu do Lužné zvládnou přibližně za hodinu a dvacet minut. Spojení si můžete vyhledat na adrese www.cd.cz/spojeni.
Pokud pojedete autem, lze k nám vyrazit po silnici E48 z Prahy do Karlových Varů. Při cestě od Prahy je vhodné odbočit z ní u Nového Strašecí na silnici II/237. Pro snadnější orientaci jsou pro motoristy v okruhu asi 5–10 km od muzea rozmístěny směrové tabule. Pokud použijete navigační systém, zadejte si adresu, nebo přímo souřadnice GPS, které naleznete v kontaktech.
Co u nás najdete
Většině zájemců se patrně v souvislosti s historickou železnicí vybaví parní lokomotivy. Právě ty jsou hlavním lákadlem muzea, neboť jich má ve svém držení více než třicet. Jedná se o exponáty z různých období železničního provozu, od malých lokálkových lokomotiv z přelomu devatenáctého a dvacátého století až po nejvýkonnější stroje, které zažily vrchol a postupný útlum parní trakce v druhé polovině století dvacátého. Větší část z těchto exponátů je neprovozní, ale přesto jejich elegantní konstrukce i mohutnost stále vzbuzuje údiv.
Nejstarší parní lokomotivy
Mezi nejstarší představitele parních lokomotiv patří jeden z čerstvých přírůstků muzea - lokomotiva 310.076. Byla vyrobena v roce 1899 v rakouské lokomotivce ve Floridsdorfu a na lokálních tratích v českých zemích a později v Československu sloužila až do padesátých let dvacátého století. Od sedmdesátých let stála jako pomník v blízkosti nádraží v Českých Budějovicích. Do muzea v Lužné byla převezena až v roce 2009.
K dalším zajímavým představitelům parní éry se řadí například provozní lokomotiva 434.1100 „čtyřkolák“ ze sbírek Národního technického muzea, která je první lokomotivou vyrobenou v roce 1920 podnikem Škoda Plzeň. Stroje této řady sloužily především na vedlejších tratích a kromě Škodových závodů byly vyráběny i několika dalšími českými podniky. O kvalitě jejich konstrukce svědčí skutečnost, že poslední kusy byly vyřazeny z provozu až v sedmdesátých letech dvacátého století.
Elitní lokomotivy
Zástupcem elitních rychlíkových lokomotiv z meziválečných let je neprovozní stroj 387.043 „mikádo“ ze sbírek Národního technického muzea, který na první pohled zaujme zejména průměrem svých kol, který se blíží dvěma metrům. Lokomotivy této řady se objevovaly na nejprestižnějších dálkových spojích a byly z nich postupně vytlačeny až po příchodu modernějších lokomotiv řad 498.0 a 498.1 „albatros“ na přelomu čtyřicátých a padesátých let.
Příslušníkem vrcholu parní trakce je kupříkladu tendrová lokomotiva 477.043 „papoušek“, která byla Československým státním drahám dodána pro příměstskou a lehkou rychlíkovou dopravu v polovině padesátých let dvacátého století, tedy již v době nástupu elektrické trakce. Lokomotivy této řady se v provozu udržely téměř do konce sedmdesátých let.
Legendy
Z parních exponátů nelze ještě opomenout další z novějších přírůstků, a to motorový vůz s parním pohonem M 124.001 „Komarek“ z roku 1903, jenž je zapůjčen ze sbírek Národního technického muzea.
Ten byl po téměř šedesáti letech pobytu v hale NTM v Praze na Letné opět uveden do provozu, čímž se stal nejstarším provozuschopným vozidlem s parním pohonem ve sbírce muzea v Lužné. Kromě parních lokomotiv se ve sbírkách muzea nacházejí i zástupci trakce motorové, neboť mnoho jejích řad již také patří z hlediska běžného provozu do minulosti. V expozici lze tak například najít „brejlovce“ T 478.3101, „čmeláka“ T 669.0001 nebo zástupce legendárních ruských „sergejů“ T 679.1600. Kromě nich se zde vyskytují též motorové vozy, například M 240.0100 či M 262.090.
Úzkorozchodná vozidla
V muzeu jsou udržována také úzkorozchodná vozidla – jde o parní a motorové lokomotivy, které byly používány v závodové dopravě v hutních provozech v Kladně. Kromě nich je to i několik nákladních vozů, zejména pak výsypné vozy, plošinové vozy na ingoty, kalich na strusku nebo cisterna. Provozuschopné lokomotivy jsou spolu s upraveným vozem pro přepravu cestujících používány k projížďkám po úzkorozchodném okruhu v areálu muzea. Úzkorozchodka je v provozu pouze v sobotu, neděli a ve svátek
Ve vnitřních prostorách najdete exponáty z různých odvětví železniční dopravy - největší plochu zabírá sál se zaměřením na éru parní trakce. Vedle modelů se zde nachází řada dokumentů, fotografií, trojrozměrných exponátů i různých částí lokomotiv. Rozsáhlá je také expozice odvětví zabezpečovací a sdělovací techniky. Jsou zde zastoupeny jednotlivé typy staničních zabezpečovacích zařízení a průřez sdělovací technikou používanou na železnici. Zabezpečovací techniku demonstruje také několik kusů renovovaných mechanických návěstidel ve venkovním areálu. Oblast provozu reprezentují různé typicky železniční předměty, jako je výpravka, svítilny, jízdenky nebo kleště na jejich označování. Expozice o údržbě tratí obsahuje ukázky ručního nářadí, různých druhů kolejiva a částí výhybek.
Prostor před rotundou je využit k prezentaci sbírky lokomotiv a vozů. Jsou umístěny okolo točny a na dalších kolejích před halou oprav. Technologické zařízení pro provoz parních lokomotiv se zachovalo v blízkosti kolejového napojení na železniční stanici. Kromě skládky uhlí jsou zde vodní jeřáby pro plnění nádrží lokomotiv vodou, v kolejích se nachází jáma pro odpopelování lokomotiv a prohlížecí jáma a je zde také renovovaný zauhlovací výtah Teudloff.