Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Dvakrát v únoru vyjel z polské Nysy do stanice Hanušovice vlak, který pro lyžaře a další přátele zimní turistiky z Nysy, Glucholaz a dalších míst Opolského vojvodství připravil Městský úřad Jeseník ve spolupráci s ČD, PKP a partnerskými městy Nysa a Glucholazy.

Jízdu prvního vlaku (16. února) značně ovlivnila vánice s kalamitní nadílkou sněhu, takže zvláštní vlak s mimořádně zařazenou postrkovou lokomotivou se prodral na Ramzovou metrovými závějemi s více než hodinovým zpožděním. Nicméně toho dne si mohli na Ramzovském sedle zalyžovat jen ti, co do Ramzové přijeli vlakem z Nysy nebo některým pravidelným železničním spojem. Silnice přes Ramzovské sedlo byla zcela nesjízdná a uzavřená.

Zato v sobotu 23. února bylo jen lehce pod nulou, slabě sněžilo a plně obsazený zvláštní lyžařský vlak jel ke spokojenosti všech přesně podle mimořádného grafikonu. Sedačkovou lanovkou na vrcholek Šeráku zahalený v mlze si vyjeli mj. i polští a čeští představitelé samospráv měst Nysa, Glucholazy a Jeseník. V Chatě Jiřího pak stvrdili svými podpisy Memorandum z hory Šerák, kterým vyzývají vlády obou republik o zřízení osobního železničního přechodu v Glucholazech v co nejkratším termínu. Podpisu memoranda byla přítomna i představitelka Opolského vojvodství Elzbieta Rutkowska, představitelé Olomouckého kraje a další. A samozřejmě nechyběli ani zástupci ČD, a. s., vedoucí KCOD Olomouc Jiří Mendrok, obchodník krajského centra Olomouc, technická příprava JŘ, Jan Ivan, zástupce ČD, a. s., Olomouckého kraje Ivan Soukup, náměstek vrchního přednosty uzlové žst. Hanušovice Tomáš Hauzner a jednatel Muzea Slezského Semmeringu Libor Konečný.

Jak zaznělo před podpisem dokumentu, železniční trať Hanušovice – Lipová-Lázně – Jeseník – Mikulovice – Glucholazy byla otevřena v roce 1888 a od počátku měla obrovský význam pro rozvoj průmyslu, zemědělství, lesnictví, obchodu a turistiky po obou stranách hranice. Dokladem je i Chata Jiřího na Šeráku, která byla otevřena rovněž v roce 1888 z důvodu očekávaného rozvoje turistiky po otevření železniční trati. Sousední kraje i železniční přechod tragicky zasáhla 2. světová válka. V květnu 1945 byl po přechodu fronty uzavřen nejen hraniční železniční přechod Mikulovice, ale i přechody Bernartice ve Slezsku, Vidnava, Krnov a Opava.

Přechod Mikulovice – Glucholazy byl znovu otevřen od 22. prosince 1948. Tehdy došlo za velmi tvrdých podmínek k úpravě provozu, kdy osobní přeprava mezi ČSR a Polskem byla zastavena. Zůstala jen nákladní přeprava a průvozní (peážní) osobní doprava z ČSR územím Polské republiky do ČSR v trati Mikulovice – Glucholazy – Jindřichov ve Slezsku. Tento stav zůstal dodnes. Ostatní přechody nebyly otevřeny ani pro nákladní přepravu, takže nejbližší železniční PPS jsou Petrovice u Karviné a Lichkov.

Zatímco v minulosti sousední kraje, které odděluje masiv Jeseníků, prosperovaly hospodářsky, sociálně i kulturně díky vzájemné komunikaci a vzájemným kontaktům lidí, uzavření hranic znamenalo po obou stranách státní hranice úpadek. Ten se ještě prohloubil po listopadu 1989. Vzhledem k nutným změnám v ekonomice silně nabyla na významu turistika, která se díky přírodním podmínkám a zachovalému životnímu prostředí stává nosným hospodářským odvětvím. Její rozvoj je zároveň jedinou šancí k překonání katastrofální hospodářské situace regionů po obou stranách hranice s téměř 30% nezaměstnaností a pokračujícím vylidňováním pohraničí. Přitom tu jsou potencionální silné proudy cestujících.

Z Polska se již dnes jezdí do Jeseníků za letní a především zimní turistikou a z Jeseníků do Polska k návštěvě historického města Nysy a v létě za vodními sporty a koupáním v Nyském a Otmuchovském jezeře. Turisté jsou odkázáni pouze na individuální automobilovou dopravu, která omezuje jejich počty. V zimě je jízda po úzkých horských silnicích, jen obtížně udržovaných v drsném horském prostředí, nesnadná. Přeplněná parkoviště, která v CHKO Jeseníky již nelze rozšiřovat, turisty odrazují. Individuální automobilová doprava navíc znehodnocuje životní prostředí v CHKO Jeseníky a v jesenicko–lipovské kotlině. Nacházejí se zde Priessnitzovy léčebné lázně a Lázně Dolní Lipová, které k léčbě respiračních a celé řady dalších chorob využívají zatím zdravé ovzduší, výjimečné klima a klid.

Situaci se snažily v uplynulých patnácti letech řešit samosprávné orgány měst, obcí a regionů po obou stranách státní hranice vyvoláváním jednání na různých úrovních až po úroveň ministerstev obou zemí, velmi intenzivně, zvláště od roku 1999. Veškeré snahy obou regionů byly marné z důvodu nastolování nových problémů a překážek. Paradoxem je skutečnost, že se situace nezměnila ani po vstupu obou zemí do EU, a naopak se ještě více prohloubila zrušením všech pravidelných vlaků PKP mezi Glucholazy a Nysou v srpnu 2004. Naděje vyvolané přísliby na odstranění zákazu přepravy osob od května či prosince 2004, podpořené přípravnými pracemi v Glucholazech ze strany polských železnic, byly opět zklamány. Mezi lidmi na obou stranách hranice i mezi představiteli samospráv pomalu převládá apatie, pocity zmaru a bezmocnosti – i ztráta důvěry ve snahu centrální správy situaci řešit.

Na jiných místech ČR se po 50 letech obnovují železniční přechody do Rakouska a do Německa a v některých případech se připravuje nákladná výstavba dávno zničených úseků železničních tratí. V Glucholazech, kde koleje z Mikulovic existují a po nichž jezdí peážní vlaky osobní dopravy z Mikulovic do Jindřichova ve Slezsku, kde všechny vlaky zastavují, protože na úvrati mění směr jízdy, trvá stav, který v ničem neodpovídá sousedství dvou členských států Evropské unie. A pro režim peážních vlaků platí stále archaická mezistátní smlouva z roku 1948. Dostane se vyslyšení naléhavého volání občanů těžce zkoušených regionů po obou stranách hranice na příslušných místech ve Varšavě a v Praze?

JESENÍKY (ski)

Příjezd zvláštního lyžařského vlaku do Ramzové. Přes 550 milovníků zasněžených svahů u obou vlaků překročilo celkovou kapacitu 480 míst k sezení soupravy šesti vozů PKP, takže některým nezbylo nic jiného, než absolvovat jízdu ve stoje.
Foto: TOMÁŠ HAUZNER