Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Na jedné z pravidelných cest z Brna do Prahy jsem zastihl ve vlaku EuroCity Slovenská strela známého brněnského režiséra a herce Břetislava Rychlíka, kterého není potřeba širší veřejnosti představovat. Podle pana režiséra jsou jeho cesty z Brna do Prahy tou nejotravnější záležitostí v celém jeho životě, a proto si je zpříjemňuje jak jen to jde. A právě vlak mu cesty mezi Brnem a českou metropolí pomáhá překonat v lepší psychické pohodě.

Vzhledem k tomu, že cestuji mezi Brnem a Prahou až několikrát týdně, což není zrovna nejlepší způsob trávení života, tak si musím jízdu jakýmkoli způsobem zpříjemňovat. A právě jízda vlakem je většinou pro mne záchranou. Sednu si třeba do jídelního vozu (pozn. autora: právě tam se rozhovor uskutečnil), dám si kávu, víno nebo borovičku a něco k snědku a pozoruji krajinu. Popřípadě diskutuji s někým z mých známých a cesta pěkně ubíhá, říká na úvod Břetislav Rychlík, který vtipně glosuje, že už vzhledem k jeho jménu by byl hřích vlaku nevyužít.

Pokud pan režisér spěchá brzy ráno z Brna, používá do Prahy některou z expresních autobusových linek. První opravdu expresní vlak na Prahu jede totiž až deset minut před osmou ranní, což je právě případ Slovenské strely. Nevlastním řidičský průkaz, takže jsem odkázán na vlak, autobus nebo na manželku, která mě sveze automobilem. Nicméně v autobuse cítívám často stres.

Vadí mi třeba, že vedle někdo usíná a padá na mne. To se mi ve vlaku opravdu nemůže stát, směje se Břetislav Rychlík.

Již loni jsem psal fejeton o výhodách železniční dopravy do Hospodářských novin a divím se, jak je možné, že se dráha u nás neupřednostňuje! Nechápu, proč si lidé svým citem a vkusem, bez ohledu na jakousi dopravní politiku státu, nevyberou vlak raději než automobil či autobus. Tomu opravdu nerozumím, dodává pan Rychlík. Upozorňuje přitom na krásnou krajinu mezi Brnem a Ústím nad Orlicí, která si sama o sobě zaslouží, aby jí projížděly vlaky v krátkých intervalech a pohodlně přitom vozily pasažéry mezi Brnem a Prahou.

Do Prahy jezdí pan Rychlík nejen „do televize“, ale i do rádia BBC, kde čte své pravidelné komentáře. Na nejbližší dobu ještě připravuji pro Českou televizi třináctidílný cyklus, který má název „Případ pro ombudsmana“. V tomto seriálu by měli diváci zhlédnout nekřiklavější případy, které řešila kancelář ombudsmana v Brně. Jde o křivdy, které se staly nejobyčejnějším lidem. Význam je kladen na to, aby tento pořad vidělo co nejvíce diváků, kteří se dozví, kde mohou mít zastání a jak se bránit zvůli státu.

Podle pana Rychlíka je ombudsman službou veřejnosti, která má styčnou plochu s veřejnoprávní televizí. V západoevropských televizích mají právě ombudsmani své vlastní pořady, což u nás velmi chybí. A mimo tento, v dobrém slova smyslu, angažovaný pořad se v létě začne natáčet, pod vedením Břetislava Rychlíka, film z let 1968 až 1970 o skautském oddíle, kde byl sám členem.

MARTIN HARÁK

Břetislav Rychlík se cítí ve vlaku jako doma. Může se v něm nejen občerstvit, ale i pracovat či odpočívat.
Foto: AUTOR