Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Kde jsou ty doby, kdy jsme na zpožděné vlaky čekali v neútulných čekárnách, často úmyslně mizerně osvětlených, abychom si při četbě jen na jeden den vypůjčených Lidových novin za trest co nejvíce pokazili oči? Kde jsou ty doby, kdy jsme si mohli v nádražních kulturních střediscích vypůjčit knížku, často ideově zaměřenou, či nějakou stolní hru…

Ty doby jsou naštěstí dávno za námi. V dnešních moderních ČD centrech se s takovou formou kultury již naštěstí nesetkáme a ani setkat nemůžeme (viz Jízdní řád 2004/2005, str. A 10). Někdy ale, co naplat, se při náhodném opoždění vlaku po troše tištěného slova zasteskne. Člověk si pak říká, co dělat, mám si zajít do nádražky přečíst Blesk a zapít to jihoafrickým pivem nebo to tu hodinku vydržím? Těžké rozhodování … Minule jsem však osvícen zvolil zábavu ze zcela nového soudku. Neodolal jsem a v mezinárodní pokladně jsem si vypůjčil maďarský jízdní řád.

Tak trochu exotická země

Přiznám se, že Maďarsko je pro mne exotická země. Historikové sice píší o historickém faktu, že Hunové poraženi r. 955 při řece u Lechu u Augšpurku, tak úsečně a stručně, jako by jim bylo tak trochu líto, že nezvítězili a nemašírovali pak po vzoru Vandalů přes Španělsko až do Afriky, ale mně existence Maďarů v Evropě nevadí. Jen si myslím, že západní a jižní Slované mohli dnes být v jiné situaci a ke Kosově Poli, Katyni či Lidicím třeba nemuselo dojít ...

Rovněž neméně intenzivně prožívám maďarštinu. Bohužel z ní, na rozdíl např. od Jana Husa, vím jen to, co říkají průvodkyně maďarsky o budapešťské citadele, a znám pár frází, které pronášejí maďarští turisté po výstupu na Kriváň, takže jsem si ze začátku s touto brožurkou jen nevinně hrál. Např. v seznamu jsem našel slovně nejdelší maďarské dopravní body Hódmezövásárhely-Ipartelepek a Badacsonytördemic-Szigliget a přemýšlel, jak to tam může vypadat a jak se tam lidé asi rozmnožují.

Přesto i pak jsem ještě dlouho a dlouho listoval a cítil se dobrodružně téměř jako v Poeově povídce Zlatý Brouk. Naštěstí jsem v části vlastních jízdních řádů našel pár známých slov – názvy vlaků jako Corvinus, Venezia, Amicus a kupodivu Jaroslav Hašek. Zvlášť ten poslední mne zaujal nejvíce, protože jako správný Čech vím o Maďarkách a Maďarech vlastně jen to, co o nich napsal ve Švejkovi, a o této zemi jen z jeho fejetonů z cest po Uhersku. Více toho není, protože Poučení z maďarského krizového vývoje v říjnu roku 1956 jsme se ve škole neučili a pentelku či LP desky jsme v Budapešti kupovali v samoobsluhách.

Ano, tuším, co by mohlo znamenat slovo Tisza, Claudius či Tokaj, ale co asi znamenají tajuplné a modravými kukuřičnými lány vonící názvy vlaků Béga, Zengő či Somogy? Nevěděla to dokonce ani paní v informačním ČD centru, takže jsem nelenil, vypůjčil si od ní na občanský průkaz jak tužku, tak papír a všechna ta aglutinační ugrofinská slova jsem si pomalu a obtížně opsal s tím, že pochopím-li toto, možná přijdu na kloub tomu, jak v Maďarsku provozují osobní dopravu.

Slovník moc nepomůže

Předně jsem po sehnání jakés-takés literatury poznal, že použít maďarsko-český slovník není nejlepší řešení. Něco jsem, pravda, našel. „Délibáb“ je fata morgana a „napfény“ znamená sluneční jas (mimochodem, to má své opodstatnění – vlaky s těmito názvy jezdí přes hortobáďskou step, v níž v létě bývá údajně takové horko, že fata morgana či sluneční úžeh zde nejsou žádnou vzácností). Mluvnická část slovníku však byla neúplná, takže z neznalosti maďarských slovotvorných koncovek jsem byl při překladu jména známého skladatele lákán ulehčit si práci slovíčkem „léha“, což znamená „prostopášný, zahálčivý, povalečský a prostopášný člověk“. Překlad slova „Ferenc“ tam pro jistotu nebyl uveden vůbec. Tudy tedy cesta nevedla. Nasadil jsem novou tajnou zbraň – internet. Takže, abych nezdržoval, co jsem to vlastně zjistil?

Paprskovitá železniční síť (třebaže je dnes uťata novými hranicemi) kopíruje historické úsilí o centralizaci Uher, takže i dnes převážná část dálkových vlaků začíná a končí v Budapešti (žije tu totiž pětina obyvatelstva země). Vlaky, které po ní jezdí, mají, podobně jako všude jinde, svůj název. Je to dobrá mnemotechnická pomůcka a má to i praktický význam. Cestující podle názvu vlaku pozná, kam jede. Ví, že např. vlakem Venezia se do sklípku v Tokaji nedostane, i kdyby se rozkrájel, a chová se proto na nádraží mnohem klidněji.

Po prozkoumání pramenů jsem bohužel nic světoborného nezjistil. Jako všude jinde jsou vlaky pojmenovávány jednak podle významných lidí a jednak podle přírodních reálií, kolem nichž jsou trasovány. Jako všude jinde, některá historická jména jsou z pochopitelných důvodů vynechána a některé zajímavé přírodní památky také, ale ty z toho prostého důvodu, že vlak kolem nich nejede. Rozdělme si pro přehlednost názvy do určitých skupin a začněme například s vlaky pojmenovanými po slavných umělcích. Trasa vlaku uvedená v závorce nám snad pomůže orientovat se v důvodech jeho pojmenování.

Známé osobnosti

Básníci Ady Endre (Budapest – Târgu Mureş) – (1877 – 1919), působící v Nagyváradu (dnešní Oradei), a Bátsányi (Budapest – Tapolca) – János (1763 – 1845), taktéž spoluzakladatel Maďarského muzea v Košicích, vězněn na Špilberku (narozen v Tapolce). Skladatelé vážné hudby Bartók Béla (Budapest – München) – (1881 – 1945), byl i spolutvůrcem etnomuzikologie (po vzniku Československa odešel z Bratislavy do Maďarska, během 2. světové války emigroval do USA) a Dankó Piszta (Budapest – Szeged), ale i operet, jako Kálmán Imre (Budapest – München) – (1882 – 1953), narozen ve Siófoku, a Lehár Ferenc (Budapest – Wien) – (1870 – 1948), po roce 1899 žil ve Vídni. Spisovatelé a dramatici Goldoni (Budapest – Venezia) – Carlo (1707 – 1793), italský dramatik, Jaroslav Hašek (Budapest – Praha) – (1883–1923), největší český spisovatel, poutník po Uhrách, a Móra (Budapest – Szeged) – Ferenc (1879 – 1934), prozaik, působil v Szegedu.

Dále po vojácích a politicích – ti starověcí byli např. římští císaři Traianus (Budapest – Timisoara) – Traianus Marcus Ulpinus, po porážce Dáků r. 106 založil římskou provincii Dácia, a Claudius (Budapest – Szombathely) – vlastním jménem Imperator Caesar Marcus Aurelius Claudius Augustus (Gothicus maximus), který ve 3. století bojoval v Pannonii proti Vandalům a zde také r. 270 zemřel na mor.

Středověcí – Corvinus (Wien – Pécs) – (1443 –1490), latinský přepis jména Matyáše Korvína, humanisty, zvelebitele Uher a vojáka, pustošitele Moravy a Slezska, Dobó (Füzesabony – Eger) – István, legendární obránce města Eger (r. 1552) proti obrovské turecké přesile, a Báthory (Budapest – Warszawa) – István IV. (1553 – 1586), sedmihradský kníže, roku 1575 se stal polským králem.

Politici novodobější – Rákóczi (Budapest – Košice) – rovněž početný maďarský rod, nejznámější z nich byl František II., vůdce povstání proti Habsburkům v r. 1703, které začalo na severovýchodě Uher, Deák Ferenc (Budapešť – Miskolc) – (1803 – 1876), maďarský politik, zastánce rakousko-maďarského vyrovnání, v době rakousko-uherských sporů byl v opozici proti slovákobijci Kossuthovi, a Baross Gábor (Budapest – Nyíregyháza) – (1848 – 1892), maďarský politik, zasloužil se hlavně o hospodářský rozvoj, mj. i železnice. Snad se budapešťské náměstí, ležící u nádraží Budapest-Keleti pu., nejmenuje Baross tér náhodou.

Zeměpisné názvy

Druhá skupina vlaků byla pojmenována zeměpisnými pojmy, tj. názvy území, hor či řek. Do jedné podskupiny pro přehlednost tedy zařaďme názvy Alfőld (Budapest – Békescsaba) – Uherská nížina v povodí Tisy a dále po Trianonu rozdělená území – Baranya (Budapest – Pécs) s centrem Pécs je župa mezi Drávou a Dunajem, část leží v dnešním Chorvatsku, a Bereg (Budapest – Záhony), krajina na severovýchodě, rovněž částečně na Ukrajině (město Berehovo). Dacia (Wien – Bucuresti), známe ji jako dávnou zemi Dáků (dnešní východní Maďarsko, Rumunsko a Moldavsko), později římskou provincii, Gőcsej (Budapest – Zalaegerszeg) nalezneme jižně od Balatonu, Hajdú (Szolnok – Nyíregyháza) je rozsáhlé území na východě okolo města Debrecen osídlené hajduky. Byli to Jihoslované, původně žoldnéři proti Turkům, později přesídlenci z jimi okupovaných území. Pod názvem Hortobágy (Budapest – Nyíregyháza) se současně rozumí město, řeka a pusta (etnografický a přírodní národní park) na západ od Debrecínu. Tato step má svou jedinečnost – v této zoufalé rovině údajně není možno spatřit na obzoru jediný pahorek.

Znalci Haškova díla určitě znají pivovar a vůbec společenský život v městě Nagykanizsa v oblasti Kanizsa (Budapest – Nagykanisza), nacházející se jihozápadně od Balatonu (původně slovansky Knížecí hrad). Na severovýchodě Maďarska se nacházejí oblasti Nyírség (Budapest – Nyíregyháza) s městem Nyíregyháza, Répce (Budapest – Szombathely) poblíž města Szombathely a Rétköz (Budapest – Záhony) u pohraničního města Záhony. Somogy (Budapest – Kaposvár) je župa jižně od Balatonu s městem Kaposvár a Várda (Budapest – Nyíregyháza) je území na východě (město Kisvárda).

Lingua latina

Další podskupinou jsou latinské názvy, jako např. Amicus (Budapest – Brno) – latinské slovo mnoha významů (já preferuji slova přátelský a věrný), Civis (Budapest – Nyíregyháza), latinsky občan, a Hungaria (Budapest – Berlin), což je latinské označení dnešního Maďarska (Maďaři byl původně kmen, který podobně jako u nás Češi ovládl své sousedy, v tomto případě jiné hunské kmeny, a dal tomuto území jméno). Mimochodem po Balt-Orientu, Pannonii, Saxonii, Metropolu, Favoritu, Meridianu či Trakii je tento vlak posledním mohykánem přímého spojení severního Německa s Maďarskem. Dále Cracovia (Budapešť – Kraków) – polské město Krakov a Ister (Budapest – Bucuresti ) – řeka Dunaj. Následují známé pojmy Pannonia (Praha – Bucuresti), což je název římské provincie (její východní hranicí byl Dunaj), a Polonia (Budapest – Warszawa) dnešní území Polska. Název Savaria (Budapešť – Szombathely) znamená město Szombathely a Sopianae (Budapest – Pécs) město Pécs.

Města

Existují ale i novodobé názvy měst. Fűzér (Budapest – Sátoraljaújhely) je město těsně u slovenských hranic severozápadně od města Sátorajlaújhely, východisko na nejvyšší horu Zemplínského pohoří Velký Milíč, Lilafűred (Budapest – Ózd), malebné lázeňské město, součást Miskolce, Szabolcs (Budapest – Nyíregyháza), město ležící severozápadně od Nyíregyházy, a proslulý Tokaj (Budapest – Nyíregyháza) město na Tise pod stejnojmennou horou, známá vinařská oblast. V průvodci se píše, že zde měl dokonce svůj, kozáky hlídaný, vinný sklep ruský car Petr Veliký. Na vzdálenost je to obdobné, jako by pražská hradní stráž hlídala vinný sklep zhruba v Tarragoně. Neméně známé je město Tihany (Budapest – Tapolca) na balatonském poloostrově. Lze nalézt i názvy měst cizích – Beograd (Budapest – Beograd) hlavní město Srbska, a Venezia (Budapest – Venezia) – Benátky.

Pohoří a vrcholky hor

Maďarsko je relativně plochá země. Nejvyšší vrchol Kékes v pohoří Mátra dosahuje výše jen 1015 m n. m. Snad právě proto je povícero vlaků nazváno po pohořích a jednotlivých vrcholech. Avas (Budapest – Nyíregyháza) je sympatický pahorek nad Miskolcem (234 m n. m.), jeden ze symbolů města s asi 800 vinnými sklípky, a Lővér (Csorna – Wien) je jméno vrchu u města Sopron. Misina (Budapest – Pécs) a Zengö (Budapest – Pécs) jsou zhruba od čtvrtohor nejvyššími vrcholy pohoří Mecsek (Budapest – Pécs), tyčícího se nad městem Pécs. Urpin (Budapest – Zvolen) je hora u Banské Bystrice (511 m n. m.) a Zemplén (Budapest – Sárotáljaújhely) je pohoří na severovýchodě poblíž města Sátoraljaújhely, zasahující i na území Slovenska. Pro zajímavost – o jeho vrchu Magas-hegy (508 m n. m.) v bedekru píší, že se na něm nachází sjezdovka s vlekem. Musí to být určitě jedinečný a neopakovatelný zážitek. A pro úplnost – Avala (Beograd – Wien) je jméno vrchu (565 m n. m.) s pevností a muzeem nad Bělehradem.

Řeky a jezera

Nesmíme samozřejmě zapomenout na jména řek a jiných vod, podle nichž či přes ně vedou trasy vlaků. Podobně jako u nás jména řek Morava či Haná splývají s pojmenováními určitého území případně i měst. Proto mi znalci maďarských reálií snad dovolí podržet se jen jednoho významu. Béga (Budapest – Timişoara) protéká Timişoarou. Řeky Bodrog (Budapest – Sátoraljaújhely), vlévající se do Tisy u města Tokaje, Hernád (Budapest – Košice) neboli Hornád, vlévající se do řeky Sajó pod Miskolcem, a Latorcu (Budapest – Čop) neboli Latoricu, tvořící u Zemplína s Ondavou Bodrog, si určitě ještě pamatuje většina z nás jako nejvýchodnější řeky naší bývalé republiky. Ikva (Csorna – Wien) protéká na západě městem Sopron, kdežto do Tisy se na východě vlévají řeky Maros (Budapest – Szeged) u města Szeged a Kraszna se Szamosem (Debrecen – Mátészalka) u města Vásarosnamény. Takta (Budapest – Nyíregyháza) se vlévá do řeky Sajó pod Miskolcem. Tisza (Budapest – Moskva) je druhá největší maďarská řeka. Vlévá se do Dunaje pod městem Novi Sad, v Maďarsku teče 557 km. Řeky pojmenované Mura (Budapest – Nagykanizsa), vlévající se do Drávy u města Nagykanisza, Zala (Keszthely – Balatonszentgyőrgy), vlévající se do Malého Balatonu (u města Zalaegerszeg bylo objeveno dosud nejjižnější velkomoravské hradiště) a rameno Dunaje Sugovica (Baja – Sárbogárd), na němž leží město Baja, nalezneme pro změnu na jihu.

Najdeme však i názvy jezer – kdo by neznal Balaton (Keszthely – Balatonszentgyőrgy), největší evropské jezero? Původní slovanský název Blatné (Blatenské), je 77 km dlouhé a má rozlohu 592 km2 (asi vysychá, protože v literatuře je uváděna stále menší a menší plocha). Hámor (Budapest – Miskolc) je jméno jezera u Miskolce s nejvyšším vodopádem v Maďarsku.

Další inspirace

Třetí a naštěstí poslední oblastí zůstávají některé obtížně zařaditelné názvy. Citadella (Budapest – Ljubljana) je pevnost na Gellértově vrchu v Pešti. Protože ji nechali postavit Habsburkové po porážce revoluce v roce 1849, soudím, že vlak v tomto případě spíše pojmenovali podle citadely v Lublani. Isis (Budapest – Szombathely) – svatyně bohyně Isis v městě Szombathely a Tenkes (Budapest – Pécs) – název hradu v městě Siklós, jižně od Pécse, se známým barbakánem. Ostatní – Maestral (Budapest – Split) druh mořského větru, Transbalkan (Budapest – Thessaloniki) – název pro vyhlídkový vlak po Balkánu, záhadná zkratka TVK (Budapest – Nyíregyháza) je názvem chemické továrny (Tiszai Vegyi Kombinat) v městě Tiszaújváros, ležícím jihovýchodně od Miskolce. Je to jedno z největších petrochemických středisek ve střední Evropě. Wiener Walzer (Budapest – Zürich) je v překladu vídeňský valčík.

Musím se k něčemu přiznat. Určitě jste zjistili, že tento internetový výčet vysvětlení názvů vlaků není úplný a kdo ví, zda je věrný. Avšak ani ve spolupráci s nejblíže dosažitelnými Maďary mi nebyl vysvětlen smysl názvů Ciklámen (Csorna – Wien) – brambořík, Corona (Budapest – Braşov) – koruna, Hirős (Budapest – Szeged) – slavný, o názvech Tettye (Budapest – Pécs) a Uniqa (Csorna – Wien) nemluvě. Je to trapné, ale je to tak. Jejich objasnění, ale i hlubší proniknutí do smyslu pojmenování již uvedených vlaků čeká na vás. Zabavte se v informačních centrech ČD i vy.

-HJ-