České dráhy, a.s. Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ     



Zkušenosti z ostrovních železnic

Britské dráhy děsuprosté

Posledních patnáct let jsou britské dráhy zhusta užívány jako odstrašující příklad privatizace do té doby jednotné železniční sítě. Neexistující přípoje, zastaralá kolejová i zabezpečovací technika, neexistující spolupráce konkurenčních společností – yes, takové prý jsou Britské dráhy.

Nuže, dovolte, abychom se s vámi podělili o zkušenosti z ostrovních železnic tak, jak jsme je na vlastní kůži zažili koncem letošního dubna.

Přes moře nás z přístavu Hoek van Holland dopravila loď společnost Stena Line do anglického Harwiche (přístavní poplatky 12 euro tam a 5 liber zpět byly nejdražšími položkami naší cesty). Vlakem Great Eastern jsme se přesunuli do Londýna.

Z paddingtonského nádraží jsme jeli nočním vlakem na samý západ Anglie, do Cornwallu, přičemž místenku jsme na požádání obdrželi zdarma. Jízdenky FIP nám platily i na pobřežní vyhlídkovou trať do malebného přístavu St. Ives u Keltského moře. Odtud jsme zamířili po západním pobřeží na sever do Walesu. Rychle a pohodlně jsme dojeli až na ostrov Anglesey, kde leží nádražíčko s úžasným názvem „Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch“. Odtud jsme se vraceli trasou přes Nuneaton, Ely (s velkolepou katedrálou), Colchester a Ipswich zpět do Harwiche.

Celkem jsme po britských drahách během tří dnů projeli na 1700 kilometrů v 15 vlacích všech kategorií, od dálkových rychlovlaků po půlnoční lokálky. Ozkusili jsme i londýnský Underground čili podzemní dráhu.

A závěr? Všechny vlaky, které jsme použili, jely na minutu. Vše navazovalo přesně podle jízdního řádu. Nikdy jsme se nespletli, nikde jsme nebloudili. A když jsme zkrátili pobyt v Chesteru o hodinu a vyrazili na blind, ukázalo se, že všechny spoje až na východní pobřeží jezdí v taktu a plynule na sebe navazují. Informace srozumitelné na první pohled, personál ochotný a vlídný. Vlaky v motorové trakci rychlé, standardně čisté a pohodlné.

Digitálně zobrazované informace o trase vlaku a příštích zastávkách v každém vagóně jsou samozřejmostí, stejně jako televizní obrazovky s odjezdy nejbližších vlaků na každém nástupišti. Prostory stanic podbarvuje historizující kolorit v duchu hesla: osvědčené věci se nemění. Překvapil nás jen poměr cen: na nádraží Paddington stojí úschova batohu na den šest liber, ovšem koupel s horkou sprchou tamtéž je za polovic a láhev citrusového sektu vyšla na padesátikorunu.

Nechyběl humor

Dokonce i typický suchý humor lze na britských železnicích najít. Setkali jsme se kupříkladu s rychlíkovými lokomotivami řady „Supercestovatel“, z nichž jedna nesla jméno „Yuri Gagarin“.

Jediným překvapením pro nás byla důslednost protiteroristických opatření. Odpadkové koše odstraněny, úschovní skříňky zrušeny. Batoh ponechaný námi na lavičce při čekání na lokálku byl osádkou protisměrného vlaku považován za nálož ekrazitu. Podobně jestliže za neoprávněné stržení záchranné brzdy je stanovena pokuta 200 liber, za překročení kolejí je to již rovná tisícovka (při kursu libry ke koruně víc jak 1:40 tu našinec snadno ušetří slušné sumy). Kamerové systémy jsou běžnou věcí nejen na perónech a zhlaví stanic, ale často i ve vlacích! Všímavost personálu je pak dokonale namíchanou směsí taktu a ostražitosti. Well, po těchto byť letmých zkušenostech bychom si coby cestující přáli užívat úrovně britských drah i u nás. God save the ČD! Bůh ochraňuj České dráhy!

Nádražísnejdelšímnázvem

Na ostrově Anglesey v Irském moři při severozápadním pobřeží Walesu se nachází nenápadná vesnice s nenápadným nádražíčkem. Leží na trati z Chesteru do Holyheadu, která po pobřeží mezi středověkými hrady obchází hory Národního parku Snowdonia. Pocit nenápadnosti zde byl natolik silný, že ve snaze zvýšit atraktivitu místa rozhodli místní poněkud upravit název své obce. Z původních dvaceti písmen ho před dávnými léty natáhli do rekordně veledlouhé podoby Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch.

To v překladu z welštiny do češtiny zní: Kostel Panenky Marie v údolí bílé lísky blízko prudkého vodního víru u kostela svatého Tysila blízko červené jeskyně.

Nádraží je vlastně jen neobsazenou zastávkou na dvoukolejné trati. Vnitřní prostory staniční budovy jsou upraveny na galerii. V denní směně zde slouží jen závorář na stanovišti ve směru k průlivu. K přechodu kolejí slouží historická lávka v zelenobíločervených barvách Walesu.

Onen předlouhý název stanice je napsán jak na budově, tak na nástupištích. Pozor: budete-li ho zadávat do IDOSu, musíte uvést prvních dvanáct písmen! Míst, která začínají na „Llanfair“, je ve Walesu víc.

Pomník vítězství

Přilehlá vesnice je vskutku nenápadná, nicméně o jejích humnech to říci nelze. Blízkému návrší dominuje vyhlídková věž ve tvaru majáku, z níž se nabízí úchvatný výhled na mořský průliv s pozadím masívu Snowdonie. Jde o pomník z roku 1817 oslavující vítězství v bitvě u Waterloo. Na jeho vrcholu roku 1860 přibyla socha Henryho W. Pageta, markýze z Anglesey a Wellingtonova velitele v tomto vítězném střetu s Napoleonem. Jeho sídlo Plas Newydd se nachází půlhodinu chůze od památníku a je spravováno Národním památkovým trustem.

Blízký průliv Menai je místy široký až tři kilometry. Jeho vody překonávají dva úctyhodné mosty, které jsou obdivovanými technickými monumenty. Telfordův visutý Menai-bridge byl odvážným veledílem, po němž jezdily povozy z pevniny na ostrov vysoko nad stožáry zámořských plachetnic. Ovšem neunesl váhu vlaků, pro něž tak byl roku 1850 vystavěn velkolepý železniční most Britannia. Jeho smělým a novátorským projektantem byl Robert Stephenson, syn slavného lokomotivního konstruktéra George Stephensona.

Hostinec nedaleko závor byl vyhlášen nejlepší tradiční welšskou hospodou roku 2005. Velká samoobsluha hned u kolejí nabízí i restauraci, informační středisko a za libru pintu čaje. U vchodu pak rozcestník, z něhož vyplývá, že do Prahy to z Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogochu je rovných 830 mil.

A na konec jeden dopravácký oříšek: zvládli byste, kolegové, telefonickou odhlášku za vlakem, který sem přijel v 10.55 h?

PETR ČMERDA, ROMAN KOZÁK


Na masce Virgin train převládá slušivá žlutá barva.


Nenápadné nádraží s nápadným názvem
Foto: AUTOŘI (2x)