České dráhy, a.s. Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ     



Porto Venere – Golfo di Poeti

Zdálo se, že Itálie bude pro „fipkaře“ zemí ztracenou, ale naštěstí to dopadlo poněkud lépe. Možná pro tuto nenaplněnou hrozbu si leckdo z ortodoxních cestovatelů-železničářů letos nenechal ujít destinaci FS Italia.

Tak i já s kolegou jsme zvažovali: Co navštívit? Co ještě jednou vidět? Bude to Romulus a Remus, sající vlčici ve věčném Římě? Bude to černý klobouk, černý knír a černé brýle na Sicílii? Bude to kupec benátský? Neapol rozhodně ne, ani jeden z nás nechce ještě zemřít. Tak tedy podepřít šikmou věž v Pise? Těžké, velmi těžké rozhodování. Na vše, co bychom si přáli vidět, by ta čtyři políčka rozhodně nestačila a čas už vůbec ne. Hledáme, brouzdáme pamětí, netem i knihami.

Nakonec tomu necháváme volný průběh. „Pojedeme někam do Itálie…,“ padne poslední rozhodnutí. Snad se některému z vás nedůvěřivě zvedne obočí. Copak takhle se plánuje cesta? Co jízdní řády? Co nějaký řád a disciplína? Ne – nebojte se… Zbývají ještě tři měsíce do odjezdu. Ono se to nějak vystříbří.

Tak je rozhodnuto. Matera – město mrtvých. Opuštěné město, jeskynní příbytky, divocí psi a to vše v úžasné Basilicatě. Láká nás toto město duchů. Láká nás tento hluboký jih Itálie. Takže vytahujeme spoje a zjišťujeme podrobnosti. Zadávám heslo Golfo della Taranto, záliv, který tvoří špička a podpatek italské botky.


Portovenere

Ale zaujme mě cosi jiného: Golfo di Poeti. Záliv básníků a na jeho březích městečko Porto Venere – Venušin přístav. Může snad být zajímavější místo pro duši romantického bohéma? Co takhle vyměnit důstojný prach mrtvých za místo hříšného a pulzujícího života? Samozřejmě. Léta služby na drahách v nás vypěstovala operativní přístup. Škrtáme v cestovním deníku jednou čarou, aby vše zůstalo čitelné pro případnou kontrolu. Do poznámek uvedeme: Změna dispozic a nadepíšeme nový řádek.

Záliv básníků

V oficiálních mapách asi tento název nenajdete. Najdete Středozemní moře, v něm moře Ligurské, které z větší části tvoří Janovský záliv a v tomto zálivu malinký záliv della Spezia.

Tak to je on. Záliv kořeněný bezstarostným a zároveň tragickým životem poetů. To v těchto vodách skončila životní pouť romantického rebela Percy Bysshe Shellyeho. A do těchto vod se vrhá Lord Byron, zarmoucený smrtí a nedůstojným pohřbem svého přítele. Percyho tělo totiž vyvrhuje moře až po čtrnácti dnech a vzhledem k jeho stavu a strachu místních radních z nemocí přikazují jeho okamžité spálení. Byron se účastní tohoto pohanského rituálu, a poté se s hněvem a smutkem v duši vrhá do vln a plave do vysílení. Pak usedá na rozervané skály a vyřve do burácivého větru své rozhořčení nad brzkým skonem přítele. Recituje báseň beznaděje. Ale recituje též báseň vítězství – vítězství ducha nad smrtí. Tělo můžete spálit – ale slovo a myšlenky poetovy se neztratí.

Vyrážíme na jih

Takže jednoho mrazivého říjnového rána vyrážíme směr jih. V Innsbrucku kupujeme lístek na Paganiniho a čekáme, jaký koncert nám předvedou rakouské dráhy. Ty české nás totiž trošku vypekly. Expresní architekt Plečnik se bohužel o několik cihel opozdil a tak nám ujel IC Kryštof Kolumbus, se kterým jsme měli doplout do Janovského přístavu.

Nevadí, škrtáme další zápis v cestovním deníku a upozorňujeme janovského výpravčího, aby si do poznámek uvedl: ruším nabídku a přijetí šumavských cestovatelů…

První noční zastávkou se tedy stává Verona – město Monteků a Capuletů. Na žádného nešťastníka pod balkonem jsme nenarazili, ale prohlídka města stojí rozhodně za to. Nenechte se zmást balkánským nepořádkem před nádražím. Centrum nabízí mix italské otřískané, ošoupané a zároveň impozantní, dech beroucí historie, která naprosto nepůsobí zakonzervovaným a studeným dojmem, jak bývá zvykem v našich zemích.

Tady máte pocit, že všechny ty starodávné domy a paláce jsou neustále používány, čekáte, že z balkonu se nahne nějaká ta Julie a na náměstí spatříte souboj Romea s Mercuriem. Ačkoliv je půlnoc, město vesele žije. Venkovní kavárničky jsou plné, park uprostřed náměstí oživuje parta mladých lidí, koupající se v kašně. Obrovská Aréna (druhá největší po římském Koloseu) skutečně stále slouží. Chléb a hry tady veronským zítra nabídne gladiátor Bruce Springsteen.

K přespání využíváme vstřícnosti místních posunovačů a uleháme vedle jejich útulku poblíž malé kašničky. Pokoj s vlastní sociálkou – co víc si přát? Co na tom, že spíme na betonu a místo rádia po drátě nám do uší vrčí posunová mašina. Ráno vstanete, umyjete se v kašně, vyčůráte za palmou – prostě dolce vita…

Italské ráno

Ranní vlak je, tak jako všude, narvaný. Ovšem proti studeným manažerským kraváťákům v německém SuperCity, nebo solidním bankovním úředníkům v britských drahách, mám tady pocit, že se všichni vrací snad z divadla, nebo nějakého večírku. Sáčka, elegantní botky, uvolněné účesy, zlaté hodinky a prsteny snědých krasavců. Elegantní, a přesto neformální oblečení žen, vůně drahých parfémů. Rušné telefonování supermoderními cellulare. Prostě banda veselých lidiček, co se vrací z flámu a ještě stále mají špičku. Myslím, že na tom mají podíl i drobné, útulné kavárničky na každém nádraží, otevřené již od brzkého rána. Žádné studené neosobní automaty na kávu a gumové šátečky z igelitu (bodejť by z toho člověk nebyl po ránu kyselej). Doufám jen, že to jednou nezanikne nějakou „úřední“ vyhláškou EU.

Čerstvé presso a čerstvě upečené koláčky – neodolám a připojuji se ke snídajícím, veselým, brebentícím lidičkám. Užívám si posykávání kávovaru, bublání horké vody, cinkání trouby, ze které s boucháním vytahují právě upečený Focaccia la Creme. Rambajs, a přesto pohoda.

Takže překračujeme řeku Pád, v Suzzaře přestupujeme směr Parma a odtud dál do La Spezie. Tento přístav kořeněné chuti, ležící na úpatí Alpi Apuane, bude naším výchozím bodem pro plavbu na útes Porto Venere. Bohužel náš původní plán (z výše uvedených příčin), že vyplujeme z Janova, ztroskotal.

Lodí pro 300

Počasí není příliš vstřícné, ale nakonec usmlouváme majitele lodi pro tři sta lidí, aby odvezl nás dva samotné v podstatě za pakatel. Jenom si prý doběhne domů pro fotoaparát, protože takový vlny – no to si rozhodně musí vyfotit. Koukneme s kolegou na sebe a doufáme, že plavbu přežijeme… V sezóně samozřejmě můžete využít několikero standardních lodních linek a v případě dobrého počasí i tzv. vodní taxi – což jsou malé dřevěné bárky zhruba tak pro šest lidí.

Plavba je naštěstí krátká a rychlá. Za první skálou, na které stojí trpasličí červený maják a kulometná věž místní námořní posádky, zahnete prudce doprava a pohled na širé moře vám nalevo uzavře ostrov Palmaria a napravo hřebeny chráněného skalního území Muzzerone, které sahá až do výšek 350 metrů a jež plynule přechází do takřka skalního města Portovenere. Na špici pak hrdě ční černobílá skalní kaple San Pietro.

Sedím tedy na přídi Kormorána, šalupy naší střediskové, nechávám na sebe dopadat tříšť z rozpustilých vln a užívám si pohled na přibližující se skalní perlu. Venušin přístav, nebo také přístav krásných žen.

Kdysi dávno skýtaly rozervané vápencové skály, tvořící malou zátočinu, úkryt pirátským bandám. Až došla Janovským, kteří přepadáváním trpěli snad nejvíce, trpělivost a zhruba ve dvanáctém století piráty vyhnali, postavili Castello, obehnali břeh širokými hradbami a udělali z něj hlídkovou pevnost.

Postupně pak tento minipřístav vyrostl z kamenné strohosti do pravé středomořské barevné krásy. Procházíme uzoulinké uličky a funíme do kopců. Naštěstí je město těžko přístupné i dnes, takže ho máme téměř sami pro sebe. Možná je to tím, že většina lodí kvůli počasí nevyjíždí. V sezóně – nevím, nevím… Jediná silnička vede z La Spezie a auto vám odstaví před městem. Nejlépe je tedy opravdu doplout sem lodí.

Byronova jeskyně

Nakonec se vyškrábeme k pobřežním skalám, a nalézáme nápis „Grotta Byron“. Divoké vlny se tříští o ostrá skaliska. Usedáme, abychom zde pronesli svou soukromou, tichou modlitbu beze slov.

Opravdu stojí za to navštívit tato zdánlivě obyčejná místa. Pouštíme po větru svůj úžas a své překvapení z té rebelské krásy. Necháme proniknout oheň slunce, rozervanost země, divokost vody a lehkost vichru do svých myslí… Kolega Roman se nakonec vrhá do rozbouřených vod poetického zálivu, aby důstojně ukončil tuto tryznu za velikány myšlenek a slova. Je však napaden jakousi podmořskou příšerou, která se mu zapichuje devíti ostny do chodidla právě ve chvíli, kdy s ním zrádná devátá vlna smýkne o skálu.

Vytahuji rychle svého potlučeného druha a poskytuji alkoholovou první pomoc chodidlu i pochroumanému sebevědomí. Nerad bych, podoben Lordu Byronovi, pálil jeho ostatky na tomto nádherném místě.

Odlétáme tedy na křídlech elegantního Kormorána zpět mezi zdi voňavého, útulného přístavu a svlažujeme hrdla v námořnické krčmě vínem z nedalekého Pětizemí (Cinque Terre).

Návrat

Návrat volíme takzvaně „aklimatizační“. Víme totiž, že příjezd na sychravou, vlhkou Šumavu by mohl být krutý, a tak se cestou trochu ochladíme. Ještě teplou mořskou noc strávíme v Monterossu. Na pláži tohoto posledního (nebo chcete-li prvního) městečka Pětizemí omývá kolega opatrně a pouze na krajíčku svou bolavou nohu, doufaje v solnou dezinfekci, zatímco já dezinfikuji svou povznesenou náladu bublinkami šumivého vína. Víno a sůl. Radost a smutek. Vínem se solí se loučil Byron s přítelem Shelleyem. Vínem a solí se loučíme i my s tímto vskutku mysteriózním světem, aby nás první ranní vlak odvezl do světa kamene a sněhu.

Ještě za tmy projíždíme Janovem, aniž bychom z něj cokoliv spatřili. Ve stanici Milano Centrale přeskakujeme na vlak směr švýcarské hranice. Rozednívá se, a nás čeká průjezd nádhernou Lombardií. Nejdříve dlouhatánský, luxusní břeh jezera Lago di Como, na jehož konci se vnoříme do údolí Valtelline, sevřeného vysokými štíty Berninských a Bergamských Alp. Vrcholky hor jsou zářivě bílé a terasovité vinice místního veltlínského vína na jejich úbočí navozují atmosféru zelených čajových plantáží v podhůří Himaláje.

Takže ještě poslední silné italské mocca v příjemném Tiranu a již vyrážíme naší oblíbenou Rhétskou dráhou vzhůru, vstříc našemu prvnímu letošnímu sněhu. Brusijský veletoč nás silou odstředivou vynese přes bílé, sněhové Ospizio až na druhou stranu Berninských svahů. Hodláme splatit dluh a dojít až k ledovci Morteratsch, jehož vyplazený jazyk nás výsměšně vyprovázel minulý rok při rychlém návratu domů.

Zatímco ještě včera obrovská vodní masa drtila kámen pobřeží, tady obrovská masa kamene drtí a svazuje drobné potůčky ledovcové vody. Vyskakujeme z rozehřátého vláčku ve výšce 1896 m n. m. a pod nohama nám roztává centimetrový koberec čerstvého sněhu. Křehké italské slunce se mi v batohu bázlivě scvrkne do podoby studeného červeného trpaslíka. Čeká nás zhruba dvacet metrů výškového rozdílu.

Tající ledovec

Vejdeme uctivě do království bílé Berniny. Kráčíme tichým, důstojným kamenným mořem, které sem nahrnul nedávno ještě mocný a silný ledovec. Značky nás upozorňují, jakým fofrem tento fenomén mizí ze scény. Během pár desítek let ho zmizelo přes dva kilometry. Mezi obrovskými štíty tak zdálky vypadá jako jazyk unaveného psa Pluta. Přijdete-li však blíž, pocítíte stále ještě úctu k majestátu tohoto tyrkysově-bílého obra. Oni se tu vlastně stýkají ledovce dva – zleva od Diavolezzi je to Pers a zprava od nejvyšší hory, která dala jméno celému tomuto kraji, je to právě Morteratsch.

Přeskakuji poslední kameny a schovávám se pod nehybnou vlnu tohoto zamrznutého moře. Vkládám ruce na ten studený smaragd a přispěji tak k milimetrovému odtátí. Kdoví v jakém roce právě tato vrstvička vody umrzla? Ráchal se v ní nějaký mamut? Myl si v ní nohy člověk kromaňonský? Cvrknul si do ní snad nějaký brontosaurus?

V každém případě neodolám a upiji z této zamrzlé historie světa. Minulost, která roztaje v nicotnou chvilku přítomnosti, proteče mezi kamením, aby si v ní umyl nohy nějaký Wolfgang z Moritze, a proteče řekou, aby si do ní cvrklo město Hamburg, vypaří se a znovu zamrzne ve studenou budoucnost, ze které jednou třeba upije nějaký ten Ferdinand Čmerdinand sedmistý, pokud tedy nezahyne můj rod mečem, přeslicí či atomem.

No, ale teď už opravdu hajdy rychle domů…

PETR ČMERDA


Rhétská dráha – záběr z okna vlaku zachycuje v oblouku vlak i romantickou krajinu podél jezera.
Foto: AUTOR (2x)