Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Střední Amerika patří k oblastem, kam se turisté obvykle vydávají po stopách Indiánů a seznamují se tady s jejich vyspělou kulturou. A je čemu se obdivovat: původní obyvatelé patřili již na počátku našeho letopočtu nejen ke zručným sochařům, ale ovládali i matematiku, astronomii a měli propracovaný kalendář. Budovali monumentální stavby sloužící obřadním účelům a zdokonalili písmo. Pokusme se o bližší poznání těchto mimořádných kultur a zaznamenáme i další místní zajímavost.

Začínáme v Mexiku

V mexickém Cancunu na severovýchodním pobřeží poloostrova Yucatan, kam let z Mnichova trvá něco přes jedenáct hodin, nás čeká zajímavá celní kontrola. Stisknete tlačítko a pokud se rozsvítí zelené světlo, máte vyhráno. Zabliká-li ale červená, podrobíte se celní prohlídce včetně otevření zavazadel. Jinak je Cancun významným oblastním střediskem se 400 tisíci obyvateli. Především v jeho moderní hotelové zóně tráví svoji dovolenou ročně údajně až dva milióny turistů. Místní příroda se tady předvádí nejenom ve své kráse, ale i síle – před dvěma léty pustošil krajinu ničivý hurikán.

Asi 160 kilometrů od Cancunu na západ, nedaleko Valladolidu, se nachází slavné mayské město Chichen Itza. To prožívalo svůj rozkvět v třetím až jedenáctém století našeho letopočtu. Symbolem stavitelské dokonalosti je zde pyramida El Castillo, reprezentující mayský kalendář, zaznamenaný do kamene. Mayové rádi pořádali sportovní klání, při nichž ovšem byl často v sázce i život hráčů. Ve hře, spočívající v prohazování nelehkého kaučukového míče kamenným kruhem, hrozilo poraženým obětování. K tomu účelu sloužily cenoty, posvátné studny či spíše rozsáhlé vodní prostory s kolmými stěnami, ojediněle se vyskytující v jinak poměrně suché krajině. Indiáni si totiž nechtěli své bohy v žádném případě rozhněvat, protože podle jejich přesvědčení rozhodovali o všem: o úrodě, přírodních katastrofách, zdraví či vítězství v boji.

V nedalekém letovisku Tulumu na pobřeží Karibského moře pozorujeme Valladores – náboženský rituál, uctívající aztéckého boha deště Tlaloca. Čtyři pestře odění muži se spouštějí z vysokého stožáru dolů krouživým pohybem, čímž vzniká dojem, jako by létali prostorem. Pátý muž přitom na vrcholu stožáru doprovází jejich výkon hrou na flétnu. Sám sloup, vysoký asi 25 metrů, představuje strom života a muži svým letem vzdávají poctu bohu a prosí o požehnání.

Přímo na útesech nad mořem spatříme ruiny pozdně mayského města z let 1200–1521 n. l., kde za zmínku stojí tzv. Hlavní pyramida a Malý chrám. Příjemný prožitek z koupele přímo pod historickým areálem netřeba zdůrazňovat.

Cílem je Belize

Posledním mexickým sídlem na naší cestě po střední Americe je stopětitisícový Chetumal, odkud po noclehu můžeme následujícího dne pokračovat. Autobus, který má své lepší dny již dávno za sebou, nás doveze do Belize City, kdysi hlavního města malé tropické země Belize, dříve Britského Hondurasu. Žije zde skutečně pestrá směsice obyvatel, zejména černoši nebo tzv. Garifunové neboli míšenci černochů a Indiánů. Nemálo je i Evropanů a Číňanů. Počet obyvatel dosahuje asi čtvrt miliónu, žijí na rozloze 23 000 km2. Samostatnost se podařilo získat v roce 1981, koloniální minulost dosvědčuje i ve zdejší oblasti výjimečný úřední jazyk – angličtina.

Po krátké prohlídce Belize City odplouváme malou motorovou lodí na nevelký blízký ostrov Caye Caulker, dlouhý 6 kilometrů a široký pouhých 600 metrů. Zájemce o potápění nebo šnorchlování přitahuje zdejší bariérový útes, táhnoucí se půldruhého kilometru od pobřeží. V roce 1961 oddělil hurikán Hattie od ostrova část porostlou mangrovníky. Hlavní území ostrova skýtá četné možnosti k ubytování a koupání v teplé mořské vodě, byť zdejší pláže nepatří mezi nejrozsáhlejší.

Den, věnovaný lenošení, rychle uplyne a přesunujeme se do nově vybudovaného hlavního města Belmopanu, které má pouhých sedm tisíc obyvatel. Turistům žádná lákadla nenabízí – hlavním městem se stalo, když hurikán poničil Belize City.

I v Belize se setkáme s pozůstatky mayské kultury. Ke Xunantuichu, vzkvétajícímu v klasickém mayském období, se převážíme přes řeku Monap. Zdejší palácový komplex doplňuje 42 metrů vysoká pyramida, na jejichž bocích vidíme reliéfy božstev i vládců města. Z jejího vrcholu pak vidíme dobře oblast belizko-guatemalské hranice.

Guatemala má co nabídnout

Dvanáct a půl miliónu obyvatel, 109 tisíc čtverečních kilometrů, to jsou základní údaje o Guatemale, kde několik desetiletí trvající občanská válka skončila až v roce 1996. Mayské město Tikal vidíme brzy ráno, ještě před příchodem davů turistů. Tak jako mnohá jiná historická indiánská města, musel být i Tikal nejprve zbaven nánosů letité zeminy. To pochopíme, jakmile spatříme neprostupný pralesní porost, mohutné kořeny, drny a kameny, pokrývající vše kolem.

Nejvyšší chrám v Tikalu dosahuje výšky 64 m. Pohled z jeho vrcholku na okolní přírodu je přímo úchvatný. Nejstarší stavba města – Velká pyramida – se nachází v oblasti El mundo perdido neboli zmizelý svět. Je to příznačný název: v základech pyramidy se nalezly struktury až ze sedmého století před naším letopočtem. Tikal nabízí i přírodní zajímavosti, např. národní strom Seibu a z oblasti fauny četné pestrobarevné papoušky.

Pokračujeme z Tikalu na jih až do městečka Rio Dulce, česky sladká řeka. Odtud se plavíme po stejnojmenné řece do Livingstone. Rio Dulce ovšem není tou pravou řekou – jedná se vlastně o ústí jezera Isabal do Karibiku. Tropická krajina se zde předvádí v plné kráse. Na pobřeží, lemovaném mangrovým porostem, se tu a tam objevují domky rybářů. Cestou míjíme pevnost San Felipe, postavenou v roce 1652. Ochraňovala španělské lodě, plující po řece Isabal, před útoky pirátů.

V Livingstonu tvoří početné etnikum právě již zmínění Garifunové. Hovoří zvláštním jazykem, jakousi směsicí angličtiny, španělštiny a karibských jazyků. Z města se vydáme podél pláže ke kaskádě vodopádů v tropickém pralese Las Siete Altares (sedm oltářů). K vykoupání tu zvou malá jezírka.

Do Quirigui je to z nedalekého Puerta Barria na 80 kilometrů. Opět se přibližujeme mayské kultuře. Uprostřed banánovníkového porostu se totiž nacházejí přes deset metrů vysoké stély. Ty připomínají slávu panovníka Cauca, který se zhruba v polovině osmého století vymanil díky svému válečnickému umění z područí svého mocného souseda – honduraského Copanu. Nápisy na kamenných stélách zůstávají dodnes často nerozluštěné.

V hlavním městě Guatemala City (300 000 obyvatel) si na Plaza Mayor prohlédneme katedrálu ze začátku 19. století a Národní palác, vybudovaný v létech 1931–1944. Město bylo založeno v roce 1775, poté, co přírodní katastrofa zle poničila bývalou metropoli, dnes známou jako Antigua. Spatříme ji po ujetí asi 30 kilometrů, obklopenou vulkány Agua, Fuego a Acatenango.

Najdeme zde několik kostelů, např. La Merced, nebo katedrálu sv. Jakuba, kde je pohřben dobyvatel Guatemaly Pedro Alvarado. Zajímavá je i historická radnice a Palác kapitánů. K činné sopce Pacaya, jejíž vrchol neustále navyšuje vyvřelá láva, je to odtud asi 50 kilometrů. Poslední rozsáhlá erupce se datuje k roku 1987 a přes drobné povrchové trhliny spatříme žhavou lávu a pocítíme její teplo.

V jižní oblasti Guatemaly se rozprostírá jezero Atitlán. Jde o zatopený kráter, nad kterým se tyčí vulkány San Pedro, Tolimán a Atitlán, všechny přesahující svou výškou 3000 metrů. Vlastní jezero leží ve výšce 1560 metrů nad mořskou hladinou. Lodní výlety, podnikané do okolních vesnic, lze označit za romantické.

Z Antiguy je to asi 250 km východním směrem k dalším hranicím, tentokrát honduraským. Honduras se rozkládá na ploše 112 000 km2 a žije zde asi 6,5 miliónu obyvatel. Od hranic je to pouhých deset kilometrů do mayského města Copanu. Na tzv. schodišti hieroglyfů o 63 schodech je jich vytesáno kolem 2500. Jedná se vlastně o jakousi mayskou kroniku v kameni, ve kterém jsou vytesána jména vládců města od poloviny šestého do poloviny osmého století. Centrální náměstí zdobí sochy božstev.

Opět do Mexika

Znovu nás čeká Mexiko, stomiliónová země, po Brazílii druhý největší latinskoamerický stát. Jeho rozloha je úctyhodná – 1 972 546 km2. Vliv Španělů, kteří oblasti vládli od 16. století, je pochopitelně stále znatelný. Prvním městem, které navštívíme, je San Cristobal se 100 000 obyvateli. Sídlo vděčí za své založení conquistadorovi Diegu Mazariegasovi (v roce 1528 po porážce místních kmenů) a nese přídomek de las Casas na památku dominikánského mnicha Bartolomea de las Casas, velkého přítele zdejších obyvatel.

Hlavním městem státu Chiapas je Tuxla se 400 000 obyvateli. Na počest Panny Marie Guadelupské se tu koná slavnost, jejíž ozdobou jsou četné alegorické vozy a tanečníci v pestrých oblecích.Velmi atraktivní je i projížďka lodí po řece Grijalvě kaňonem Sumidero, jehož stěny dosahují výšky až jeden kilometr. Z Tuxly se sem dopravíme linkovými autobusy. Kaňon obývá velké množství ptactva a žádnou výjimkou není ani spatření krokodýla, bez hnutí se vyhřívajícího na pobřeží.

Cesta do Mexico City znamená překonání vzdálenosti tisíc kilometrů, které překonáme nočním autobusovým spojem. Před cílem spatříme známou sopku Popocatepetl. Počet obyvatel mexického hlavního města bývá udáván v rozmezí 20 až 25 miliónů, což reprezentuje minimálně dvojnásobek obyvatel celé naší republiky, koncentrovaný v jedné městské aglomeraci. Přirozeným centrem města je rozsáhlé náměstí Zocalo, ozdobené velkoplošnou mexickou vlajkou. K významným stavebním monumentům patří chrám P. Marie ze začátku 16. století (dobudovaný v roce 1813) a Národní palác. Jeho interiéry zdobí malby (murales) od Diega Rivery, mapující celé dějiny země od nejstarších dob až po mexickou revoluci.

Nedílnou součást městského centra tvoří také prodavači všeho možného a provozovatelé nejrůznějších atrakcí pro pobavení široké veřejnosti. Uctívaným poutním místem je chrámový soubor Panny Marie z Guadelupu, kam zejména během prosincového svátku přichází nepřehledné množství věřících. Zde se údajně v prosinci 1531 zjevila aztéckému Indiánovi Juanu Diegovi Panna Marie a svoji podobu vtiskla do roucha, vystaveného dnes v Nové bazilice.

Oku lahodící lokomotivy

Cestovali jsme oblastí Mexika, ve které zcela převažuje doprava silniční, letecká, případně vodní. Železnice je spíše výjimkou, koncentrovanou na severu země. V hlavním městě se s osobní vlakovou dopravou nesetkáte. Alespoň takovou informaci obdržíte v informačním středisku. Současně vám ale doporučí návštěvu technického muzea se zajímavými lokomotivami.

Vydat se za nimi pěšky je takřka nesplnitelný úmysl – vzdálenosti v Mexico City se počítají na desítky kilometrů. Zbývá použít metro, které tady má asi deset tras. Když jsem s plánkem v ruce po třech přestupech dojel do blízkosti Musea tecnologico Mutec, podařilo se mi vyfotografovat hned tři nádherné železniční exponáty: lokomotivu NECAXA z doby kolem roku 1917, lokomotivu UNION PACIFIC z roku 1959 a ještě jednu, u které jsem nenalezl popis. Jedná se o novější typ a měla sloužit k jízdě vlaků s mexickým prezidentem (alespoň takovou nezávaznou informaci poskytl jeden ze zaměstnanců muzea).

K mexickému metru ještě jen tolik, že je poněkud „uspěchané“ a nástup do útrob vagónu se odehrává dosti spontánně. Ovšem jízdenka je levná – v přepočtu zaplatíte asi 4,50 Kč.

Pomýšlíme na návrat

V tak velkém městě, jakým bezesporu Mexico City je, nabízí se pochopitelně mnoho zajímavostí. Příkladně známý mrakodrap, nazývaný Latinskoamerická věž, o výšce 138 metrů a řada dalších cílů. Několik desítek kilometrů vzdálený Teotihuacan je střediskem civilizace předkolumbovské Ameriky, prožívající mohutný rozkvět kolem roku 250. Skvělý výhled na historické město je ze 70 metrů vysoké Pyramidy slunce. Zaujme i Pyramida měsíce. Mocenským centrem bojovných Toltéků byla Tula, vzdálená 80 kilometrů severně. Zdejší 4,5 metru vysocí Atlanti váží na 20 tun, sloupy Chrámu Jitřenky symbolizují bojovníky.

K nákupu nejrůznějších ozdob a šperků ze stříbra poslouží Taxco, vzdálené 170 kilometrů jižním směrem. Proslulo těžbou stříbra a jeho zpracováním se ve městě zabývá údajně na tři stovky stříbrotepeckých dílen.

S Mexikem se nerozloučíme jinde než v Acapulcu. Město s miliónem obyvatel omývají vody Tichého oceánu. Navečer tu pozorujeme odvážlivce vrhající se z třicetimetrové výšky útesu La Quebrada do moře.

Velký indiánský okruh Střední Amerikou za návštěvu rozhodně stojí.

Luboš Forejt

Belize ­ Ostrov Caulcar

Mexiko City ­ lokomotiva Necaxa (1917) v Museo Technologio­Mutec
Foto: AUTOR (2x)