Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

(Dokončení z minulého čísla)

Do Pellingu přijíždíme za tmy. Ubytováváme se v hotelu Green Walley, kde nám slibují výhled z okna na Himaláje (moc jim ale nevěříme). Za poměrně komfortní dvoulůžkový pokoj platíme 150 Rs na hlavu. Po strastiplné cestě scházíme do hotelové restaurace, kde si poroučíme kuře na česneku se zázvorem. Bylo velmi chutné a levné (305 Rs/4 osoby).

Pelling – výhled z okna našeho pokoje

Světlo za okny nás pomalounku donutilo rozlepit oční víčka a už se nemůžeme dočkat výhledu na hory. A skutečně! Z převalujících se mračen tu a tam vykoukne zasněžený vrcholek nám neznámé velehory. Jdeme vzbudit naše sousedy. Dokořán otevíráme okna, zachumláváme se po ušiska do spacáku a všichni z jedné postele sledujeme to rychle měnící se divadélko. Oblaka pomalounku ustupují a nabízejí krásný výhled.

Klášter Pemayangtse

Po snídani utíkáme poznávat okolí. Jsme sice ve výšce nad 2000 m, ale slunko pořádně pálí, a tak výstup k druhému nejstaršímu klášteru v Sikkimu Sangachoeling je namáhavý. Je to malý klášter s velmi přátelskými mnichy. Posedáváme a vychutnáváme zdejší atmosféru. Uvnitř kláštera probíhá jakýsi obřad, ke kterému jsme jako pozorovatelé pozváni.

Z návrší je pěkný výhled do okolí. Další klášter se jmenuje Pemayangtse. Jdeme k němu příjemnou, asi hodinovou procházkou. Cestou jsme se občerstvili v malé tibetské restauraci. Tento klášter je prý jedním z nejstarších a nejdůležitějších. Po zaplacení vstupného 20 Rs se můžete vydat na prozkoumání této třípodlažní budovy plné nástěnných maleb a soch. V jedné z místností je k vidění unikátní dřevěný model obydlí Padmasambhavy. Asi třicet minut chůze od tohoto kláštera se nacházejí zříceniny paláce Rabdentse v bývalém hlavním městě Sikkimu.

Klášter Taschiding – malby

Taschiding

V Pellingu zůstáváme a na další den plánujeme jednodenní výlet do kláštera Taschiding. Dostat se k němu nebylo snadné. Ráno zjišťujeme možnosti přepravy, ale žádný společný džíp neodjíždí. Nezbývá nám tedy nic jiného, než si najmout džíp za 1000 Rs na cestu tam i zpět. Jeli jsme asi dvě a půl hodiny. Opět nahoru, dolů, prudce doprava a hned zas doleva.

Cesta byla v dost špatném stavu. Pozorovali jsme, jak místní ženy a děti podél cest ručně kladívky rozbíjejí původně velké balvany, aby výsledným produktem byl štěrk o velikosti několika centimetrů. Vše zdlouhavé a namáhavé, ale pro vesničany to znamenalo jistou dlouhodobou práci a výdělek. Jen co jeden úsek opravili, monzun v příštím roce odplavil kus jiné vozovky. A bylo opět co dělat.

Džíp nás vysadil pod kopcem a po 45minutové chůzi do strmého stoupání jsme se dostali ke klášteru. Nikde žádná noha turisty. Jen místní – školačky v uniformách a mniši. Vstupní branou procházíme dovnitř a prohlížíme komplex kláštera. Je to několik malých svatyní na louce. Uspořádání budov nám tak trochu připomnělo pionýrský tábor.

Dárdžiling – konečná himalájské železnice

Stavby byly krásné, až fascinující. Tiše procházíme a pozorujeme dění kolem sebe. Mladí hrají celkem drsně vyhlížející fotbalový zápas s plechovkou, žena točí modlitebním mlýnkem a rada starších mnichů sedí a diskutuje. V zadní části stojí lesík několika stúp, buddhistických pagod. Některé z nich jsou krásně pozlacené, jiné chátrají a některé právě pod rukama restaurátorů nabývají opět své zářící zaniklé krásy. V komplexu jsme strávili celkem dost času. Byl to skutečný bonbónek na závěr. Patřil mezi ty nejkrásnější, které jsme v Sikkimu objevili.

Po příjezdu zpět do města navštěvujeme rezervační budku s úmyslem zakoupit si jízdenky na zítřejší cestu džípem do Dárdžilingu v Západním Bengálsku. Úředník nejprve musí obvolat ostatní své „pobočky“ a zjistit, zda bude mít dostatečný zájem ze strany pasažérů. Vypadá to slibně. Z peněženky vytahujeme 700 Rs/4osoby a spokojeni odcházíme naplnit svá hladová bříška do hotelové restaurace.

Dárdžiling

Není snad železničního nadšence a není ani milovníka kvalitního černého čaje, který by neznal toto proslulé město a oblast. Z města Šiliguri (118 m), vzdáleného 88 km, se úzkorozchodný (610 mm) vláček vine do strmých kopců, aby došplhal do své cílové stanice v Dárdžilingu, který leží v úctyhodné výšce 2123 m. Vlak nejednou mine čajovou plantáž, kde roste jeden z nejkvalitnějších a nejvyhledávanějších čajů světa.

Tyto dva důvody učinily celou oblast turisticky zajímavou a příznivci se sem hrnou ze všech koutů světa. A právě čaji a chladnějšímu klimatu vděčí místní železnice za vznik. Angličtí kolonisté se potřebovali přepravit z úrodných nížin sem, do horského rekreačního střediska, a zpět do přístavišť potřebovali co nejrychleji dopravit jeden z nejkvalitnějších čajů a exportovat jej do celého světa, do konvic a šálků mnoha domácností. Cesta džípem byla opět úmorná a dlouhá. Zjistili jsme, že Indie v nás vypěstovala džípofóbii.

Dárdžiling – prodavač nabízející čaj na zahřátí

Po příjezdu do Dárdžilingu jsme byli trochu zaskočeni. Čekali jsme menší, klidnější městečko. Opak však byl pravdou. Výrazně přibylo hluku, chaosu i bledých západních tváří. S ubytováním nebyl žádný problém. Obsadili jsme hotel Broadway za 150 Rs na osobu. Po zabydlení jsme vyšli do města a navštívili čajovnu, abychom se oddali chuti a vůni zdejšího čaje. Z čajovny neodcházíme s prázdnou. V taštičkách si odnášíme balíčky a krabičky zdejšího čaje.

Druhý den chceme prozkoumat zdejší okolí. Máme ale smůlu na počasí. Celý den je mlha a tak nám ani na chvilenku nebyl umožněn výhled na třetí nejvyšší horu světa Kančendžungu (8598 m). Navštívili jsme několik klášterů a zašli se pokochat na čajové plantáže. Ty zely prázdnotou, protože v tuto roční dobu, v listopadu, se čaj nesklízí – čajové stromky odpočívají. Večer opět trávíme v čajovně.

Na další den pobytu jsme si naplánovali cestu do 6 km vzdáleného Ghoomu. Rádi bychom jeli vlakem, ale jízdenky na dnešní spoj v 9.15 h (číslo vlaku 2D) už nejsou. Nabídli nám možnost odjet turistickým spojem s parní lokomotivou s odjezdem v 10.00 h. Cena je však za zpáteční jízdenku 240 Rs (oproti 40 Rs obyčejným spojem). Budeme tedy muset džípem. Na další den si rezervujeme alespoň jízdenky do Kurseongu. Za 31 km pro 4 osoby, včetně rezervace, jsme zaplatili 108 Rs, za džíp do Ghoomu 50 Rs/osoba. Ani dnešní počasí nám nepřálo, a tak jsme zhlédli místní tři kláštery, počkali a vyfotili parní vláček, naplnili žaludky a zpět do Dárdžilingu jsme se vydali pěšky.

Protože jsme nechtěli absolvovat celou osmihodinovou cestu z Dárdžilingu do NJP, rozdělili jsme si ji na dva úseky. Dnešní den nás čeká ta kratší, tříhodinová do Kurseongu. Vlak nebyl plně obsazen a tak jsme se tam s našimi nadměrnými zavazadly vešli. Překvapilo nás, že cestující byli většinou Indové, rodiny na výletě.

Depo v Kurseongu

Na čas jsme se rozjeli. Nejprve nás čekala divoká jízda ulicemi a nemalé stoupání do města Ghoom, které je nejvýše položenou stanicí v Indii (2258 m). Cesta rychle utekla. Ubytovali jsme se v hotýlku s výhledem na lokomotivní depo a čajové plantáže. Při příjezdu jsme si všimli nádražní cukrárny, a tak jsme ji hodlali vyzkoušet. K večeru jsme si ještě zašli na veřejný internet (30 minut 15 Rs).

Dnes nás čekala ta delší, pětihodinová cesta do NJP. Vlak odjíždí v 11.55 h. Za toto svezení jsme zaplatili 45 Rs/osoba (včetně rezervace). Vlak byl opět plný Indů. Většinou vždy jeden vagonek okupovala jedna početná rodina. Hlava rodiny vše řídila, organizovala a zaznamenávala na kinofilm.

Cesta je dlouhá, ale z okénka je stále co pozorovat. Většina trasy vede souběžně se silnicí. Aby vlak zvládl výškový rozdíl 2200 m, čeká nás několik úvraťových jízd. Trať je skutečným technickým dílem, a proto byla i zapsána na seznam památek UNESCO. Nicméně mým třem spolucestujícím přišla cesta vlakem spíše nudná a dlouhá. Cestu trávili pospáváním a povídáním s Indy.

Pomalu se stmívá a náš vlak nabírá dvouhodinové zpoždění. V Šiliguri se napojujeme k souběžně vedené trati s metrovým rozchodem. Do NJP uháníme skrze ulice, tržiště, slumy… Vlak rozhání ušmudlané děti, drůbež a vepře. Máme štěstí, že jsme v Indii v době, kdy se slaví jeden z největších hinduistických svátků v roce – Diwaki (svátek světla). Slaví se několik dní a důležitost tohoto svátku lze přirovnat ke křesťanským Vánocům. Všude se zapalují svíčky, olejové lampičky, vzduchem se prohánějí světlice a rachejtle, domy se zdobí elektrickými světélky. Světla mají ukázat Rámovi cestu domů z vyhnanství.

Po chvíli přejíždíme mohutnou řeku Mahanandu a zanedlouho vystupujeme z vlaku. Návrat do nížiny je citelný. Vedro a vlhko, více prachu, hluku, chaosu – vítejte v pravé Indii! Je už dost pozdě, a proto jsme se ubytovali v blízkosti vlakového nádraží. Hotel byl levný a ušmudlaný. Také jsme se museli vypořádat s 6 cm velkým švábem a s pobíhajícími giga ještěrkami v koupelně. Švába jsme botou ubili a ještěrky jsme ignorovali. Unaveni usínáme, zítra nás čeká cesta vlakem do posvátného města Váránasí a tím i další etapa cesty. To by ale dalo na další samotný příběh.

Psáno v únoru 2008

Pro úplnost uvádím jízdní řád na DHR:

č. vlaku 1D:	z NJP odjezd v 9.00 h a příjezd do Dárdžilingu	v 15.55 h
č. vlaku 2D:	z Dárdžilingu odjezd v 9:15 h a příjezd do NJP	v 16:20 h
č. vlaku 9D:	z Kurseongu odjezd v 6.00 h a příjezd do Dárdžilingu	v 8.45 h
č. vlaku 10D:	z Dárdžilingu odjezd v 16.25 h a příjezd do Kurseongu	v 19.15 h
Turist. vlak (parní) 0012:	odjezd z Dárdžilingu v 10.00 h, příjezd do Ghoomu	v 10.50 h
Turist. vlak (parní) 0011:	odj. z Ghoomu v 11.20 h a příjezd do Dárdžilingu	ve 12.20 h

Pro zajímavost uvádím možnost objednání speciálního vlaku. Za vypravení zaplatíte za jednu cestu od 26 000 Rs (s motorovou lokomotivou) a 20 000 Rs za vlak tažený párou.

Upozorňuji, že jízdní řád se může v závislosti na sezoně a počasí změnit, je tedy nutné všechny odjezdy ověřit.

TOMÁŠ HANUŠ

Stanice Ghoom

Cestou do NJP
Foto: AUTOR (8x)