Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Psal se rok 1953, složil jsem úspěšně zkoušku dospělosti čili maturitu, a výbor KSČ v souladu s posudkem uličního výboru mi nedovolil ani podat si přihlášku na vysokou školu. ČSD posudek nevadil, a tak jsem byl přijat jako výpravčí vlaků. Po kurzu a zkouškách jsem nastoupil do praktického zácviku v jisté stanici na Českomoravské vysočině.

Zacvičoval mě mladý výpravčí, který miloval sport. Taky když byla přes den pauza, hráli jsme před nádražím kopanou. Co ale dělat po večerech, když pauzy byly delší? V osobní pokladně prodávala jízdenky dívka Margita, kterou jsem znal už dlouho předtím. Nezkazila nikdy žádnou legraci. Přemýšleli jsme, jak si s ní zašpásovat; nebyla proti. A tak nás z mladické nerozvážnosti napadlo, že bychom její krásnou postavu mohli sem tam opatřit (služebními) razítky, jak to bude vypadat.

Začali jsme na viditelných místech, a protože z toho měla očividně potěšení, orazítkovali jsme i místa intimnější…

Po nějakém čase jsem potkal na ulici její rodiče. Udělala se ve mně malá dušička, čekal jsem, že bude zle. Otec pracoval jako dozorce­bachař v pardubické věznici, matka byla ohnivá Maďarka. Bude asi kravál.

Kupodivu nebyl. Otec mě neinzultoval ani slovně, matka se mě jen zeptala: Pane Soukupe, co to tam máte na dráze za barvu na razítka? My jsme to nemohli z Margitky dostat dolů! Drhli jsme ji i solvinou, ale moc to nešlo.

Napadlo mě, že bych se docela rád na očišťování Margitky osobně dal, ale nahlas jsem vysvětlil, že na dráze jsou dvoje barvy na razítka, jiná na gumová a jiná na kovová (ta byla olejová a držela na kůži…). Maminka se s vysvětlením asi spokojila, protože žádné sankce se nedostavily.

Když jsem pak po letech viděl překrásný film na motivy novely Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky, jen jsem zalapal po dechu. Tak mi to připomnělo onu pubertální příhodu s Margitkou. Dnes už se nedozvím, odkud bral pan spisovatel inspiraci, možná se razítkovalo i jinde. Ale nedá se vyloučit, že ta naše razítkovací událost (o které se mluvilo široko daleko) se mu donesla a byla jeho múzou…

Josef Soukup