Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Původně vyučený kuchař Jiří Vinař zběhl velmi záhy od svého řemesla. Od roku 1981 pracuje v Liberci jako průvodčí a později vlakvedoucí vlaků osobní dopravy. Hlavním důvodem jeho přestupu z „bílé zástěry“ k modré armádě byla možnost získat byt, což byl v minulém režimu obrovský problém pro takřka každé mladé manželství. Dnes už by dráhu za nic nevyměnil.

Jezdím jako vlakvedoucí prakticky na všech spojích osobních vlaků na Liberecku. Doprovázím například vlaky z Liberce přes Tanvald do Harrachova, ale také do Frýdlantu v Čechách či přes Turnov do Semil. V našem turnusu máme i vozbu po peážní trati Hrádek nad Nisou–Varnsdorf, kde doprovázíme vlaky Liberec–Zittau–Varnsdorf a v sezoně budu ještě doprovázet spěšný vlak z Liberce do Jičína, vypočítává „své“ vlaky Jiří Vinař z Regionálního centra vlakového doprovodu Liberec.

Díky své německé babičce a studiu němčiny na středním odborném učilišti umí obstojně německy. Domluvím se bez problémů. Hodí se mi to po celý rok na zmiňované mezinárodní trati z Liberce přes Žitavu do Varnsdorfu, kde vozíme celoročně velký počet klientely ze Spolkové republiky Německo. Obzvláště po otevření hranic v Schengenském prostoru sleduji jasný nárůst těchto cestujících, kteří rádi jezdí nejen do samotného Liberce, ale také dál do Jizerských hor, říká vlakvedoucí.

A jak se sám dívá na problematické cestující, kteří v dobách dřívějších byli častým jevem například na mezinárodních spojích z Drážďan přes Liberec do Košic? Pan Vinař s úsměvem odpovídá: Od revoluce v roce 1989 vidím jednoznačně pozitivní posun v chování našich zákazníků, a to jak našich, tak i těch ze sousedního Německa. Opilí výtržníci jsou zaplaťpánbůh minulostí. Jsem přesvědčen, že naší republice i sousední bývalé Německé demokratické republice nesmírně prospěl vstup do Evropské unie, kde platí přece jen pravidla slušnějšího chování, než tomu bylo zvykem v našich krajích dříve.

MARTIN HARÁK

Jiří Vinař se s cestujícími domluví německy bez problémů.
Foto: AUTOR