|
Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ |
|
|
Je říjnový den roku 1918, pod italským horským masívem Monte Grappa, na němž se už několik měsíců bojuje, na řece Piavě, začíná bitva, která prakticky rozhodne o vítězi 1. světové války. Italové ji znají jako bitva u Vittorio Veneto.
Rozhodující střetnutí je právě na řece Piavě. Na italské straně je celkem 31 vlastních divizí, 2 divize britské, 1 francouzská a ještě americký 332. pěší pluk a jezdecký sbor. Na straně Rakousko-Uherska pak stojí celkem 20 divizí (vlastních a jeho německých spojenců). Tři italské armády překročily řeku, prolomily frontu na Monte Grappa a během dvou dnů začali Rakušané na celé frontě ustupovat.
Dne 29. října požádalo Rakousko-Uhersko o příměří a 3. listopadu byla dohoda o příměří podepsána. Pár dní nato abdikuje císař Karel I., Rakousko-Uhersko zaniká a na jeho troskách vzniká řada nástupnických států, včetně Československa. Tolik dějepis.
Sluší se ještě dodat, že do bojů na italské straně významně zasáhli i českoslovenští legionáři. V řadách italské armády byl též zformován slavný 35. střelecký pluk se sídlem v Plzni – známí to „Pětatřicátníci“.
Jejich následovníci – klub vojenské historie K. und k. Infanterie Regiment No. 35 - 2. kompanie, už po několik let mapují historii 1. světové války a na svých akcích v okolí Plzně předvádějí postupně rekonstrukce jednotlivých významných bitev této strašné války. Letos se bojovalo „na Piávě“. V sobotu 4. října se proměnila v bojiště louka proti železniční stanici v Třemošné u Plzně. Ke zhlédnutí byly vojenské tábory rakousko-uherské a italské armády, nefalšovaný polní lazaret, jakož i polní kuchyně.
Perfektně provedené zákopy svědčily o důkladné předchozí přípravě. K bitvě se sjely vojenské historické kluby prakticky z celé republiky. Ono taky pokrýt pestrou plejádu národnostně odlišných příslušníků různých armád není legrace. Návštěvníci mohli spatřit uniformy rakousko-uherské, německé, italské, byli tu „bosňáci“ s třapečky na čepicích, Skotové v sukních i vojáci britské armády v turbanech. A určitě jsem na některé ještě zapomněla. To víte, nevoják!
Slunečné podzimní počasí (na rozdíl od toho autentického, kdy prý byla hustá mlha s bouřkami) přilákalo stovky diváků ke sledování PIAVE 1918, aneb 35. pěší pluk za světové války. Nemalou část z nich přivezl přímo na bojiště historický motorový vlak, tažený 831 043, který vypravil Iron Monument Club Plzeň.
Bojovalo se urputně na obou stranách, kulomet štěkal, granáty vybuchovaly, jedovaté plyny zahalovaly celé bojiště, vojáci útočili tu z jedné, tu z druhé strany. Vidět byl i sestřelený francouzský letoun, který nakonec vzplál. Pochvalu zaslouží všichni aktéři bitvy bez ohledu na bojující stranu. Však taky byli oceněni od diváků vydatným potleskem. Dík patří všem pořadatelům – klubům vojenské historie v čele s plzeňskými Pětatřicátníky, ČS 35. pluku střeleckému, 25. protiletadlové raketové brigádě Strakonice i Iron Monument Clubu.
Po bitvě byli udatní vojáci dekorováni vyznamenáními a pak už neplatilo Inter arma silent musae (podle Jana Wericha: Za války jsou múzy kuš!) a zábava mohla začít. K poslechu zahrál návštěvníkům i bojujícím Švejkšraml, vedený Přemyslem Kubištou alias Josefem Švejkem, a posléze i plzeňská hudební skupina Strašlivá podívaná.
Ještě, že tentokrát byla bitva „jako“. O té skutečné, které se také v Itálii přezdívá moderní Thermopyly, o její krutosti, napsal domů její svědek: “…země zčernala mrtvými Rakušany.“ Tím svědkem byl mladý americký dobrovolník u Červeného kříže, Ernest Hemingway.
Nemilosrdná válečná vřava, skoro jako před 90 lety...
Foto: AUTORKA