Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Název článku se možná zdá nelogický. Ale je to tak: v Hradci Králové existuje jedinečná Muzejní expozice železniční sdělovací a zabezpečovací techniky (dále expozice SZT), kde častými návštěvníky jsou i studenti odborných a vysokých škol. Cílem návštěvy budoucích vývojářů, projektantů, konstruktérů, výrobců i údržbářů a specialistů SZT je kromě seznámení s vývojem uvedených technik i motivace do budoucnosti.

Neopomenutelnou funkcí je osvěta SZT. Např. dlouholetá výpravčí do návštěvní knihy napsala ocenění průvodcovského výkladu s větou, že teprve v expozici SZT pochopila hradlové závěry. Tato expozice SZT, v Evropě od roku 1988 jedinečná, se rodila několik let, neboť se dlouho očekávalo, že u nás bude železniční muzeum. Ale postupně …

Ústřední orgány a nadšení železničáři

V roce 1905 c. k. Ministerstvo kultury a vyučování zaslalo c. k. Ministerstvu železnic výnos k ochraně historických objektů dráhy a dokonce vznikla „Ústřední komise pro zkoumání a údržbu umělecko-historických památek“. C. k. ministerstva chtěla ve Vídni založit Technické muzeum průmyslu a řemesel, kam se měly převést exponáty soustřeďované od roku 1842 v tzv. Technologickém kabinetu. Sdělovací a zabezpečovací technika (SZT) existovala necelé půlstoletí.

Konec monarchie změnil zasílání památek místo do Vídně směrem do Prahy, byť již v roce 1908 profesoři pražské polytechniky iniciovali založení Technického muzea Království českého. O dva roky sbírky zpřístupnili. To již SZT sloužila dopravnímu procesu a v žst. Přerov, tedy už více než deset let, Evropa obdivovala tzv. elektrodynamické zařízení – nejdokonalejší zařízení epochy tzv. pevné páky, které se v Evropě ještě dnes provozuje.

Počátkem roku 1920 Ministerstvo železnic podpořilo vybudování „důstojného oddělení železnictví při technickém museu československém v Praze“ a nařídilo uchovávání zařízení signálních, telegrafních, telefonních a jiných pro muzejní potřeby. Ředitelství státních drah periodicky ministerstvu předkládala „seznam věcí pro muzeum se hodících…“

Záměr se však nezdařilo realizovat. V roce 1924 valná hromada k technickému muzeu ČSR konstatovala „tíživou situaci vyvolanou nedostatkem místa“, neboť muzejní sbírky měly přes 8000 inventárních čísel a knihovna 9000 svazků. Iniciativa občanů překonala očekávání organizátorů muzea.

V Rakousku odlišně

V sousedním Rakousku postupovali jinak: v roce 1923 schválili na ochranu železničních památek zákon. V Polsku založili železniční muzeum až v roce 1928. To již v Anglii provozovali první reléové staniční zabezpečovací zařízení. ČSD na takové zařízení čekaly až do září 1950, kdy ho švédská firma L. M. Ericsson instalovala v žst. Chrast u Chrudimi.

V meziválečném období se zřídit samostatné železniční muzeum nepodařilo. Železniční exponáty se dostávaly do Národního technického muzea (NTM), jehož rozvoj nastal po roce 1945. To již železniční sdělovací a zabezpečovací zařízení znalo drážní automatické telefonní ústředny s přímým řízením voličů – systém BASA (od roku 1934; po roce 1945 se u nás vyráběl jako typ ÚSTD 5/41) nebo využívalo telefonie nosnými proudy. V USA se objevil první poloelektronický telefonní systém s křížovými spínači. Ve staniční zabezpečovací technice (žst. Bohumín, Děčín a Most) sloužila až čtyřřadá elektrodynamická zařízení, která měla v Německu premiéru v roce 1932. Začaly se objevovat první zabezpečovací systémy tzv. volné páky – reléové s malými otočnými řadiči.

Snahu nelze upřít

Ministerský železniční věstník ze září 1945 zveřejnil, že „železniční archiv v Praze přijímá do trvalé úschovy především starší spisy železničních úřadů a podniků, pokud jsou významné pro železniční správu nebo mají cenu historickou“. Nelze tedy upřít snahu o zachování železničního dědictví, byť realizaci narušovaly časté organizační změny. Prudký rozvoj elektrotechniky světová válka nenarušila. Naopak. A tak se v roce 1947 objevuje první tranzistor a v Německu, o rok později, první reléové stavědlo obsluhované tlačítky, nikoliv řadiči. Dráha také začíná ověřovat dispečerská rádiová zařízení. Nám však železniční muzeum i pro zařízení SZT stále chybělo…

Železniční muzeum v nedohlednu

Postupná modernizace SZT urychlovala touhy po samostatném muzeu či muzejní expozici (1973–1988), neboť zřízení železničního muzea zůstávalo v nedohlednu. To již svět znal mikroprocesor či počítač s čipy, což umožnilo výrobu levných malých počítačů. A u ČSD se několik roků provozují první digitální informační zařízení pro cestující a první tranzistorové kapesní radiostanice pro pásmo 150–155 MHz. Vliv měly i sporé informace ze zahraničí: např. americká firma INTEL vyvinula první mikroprocesorový čip s označením 4004. Ten obsahoval již 2300 tranzistorů (1971), ale zhruba každých 18 měsíců se počet tranzistorů a výkon zdvojnásoboval!

To již v USA připravovali aktivaci prvního počítačového zařízení pro automatické vedení vlaku (rychlodráha BART) a u nás specialisté s omezenou součástkovou základnou zkoušeli na spádovišti v Brně Maloměřicích jímač a zadavač jízdních cest pro vlastní elektronický rozpouštěcí systém – EROS. Tehdejší Federální ministerstvo dopravy sice vydalo dvě opatření k zabezpečení ochrany technických památek a statut NTM v Praze zdůrazňoval roli této instituce i pro teorii technického muzejnictví.

Expozice SZT ve Vidnavě

Nadšení příslušníků tehdejšího služebního odvětví sdělovací a zabezpečovací techniky a pochopení vedení tehdejší Střední dráhy vedlo k podpoře, legalizaci a zřízení expozice SZT v žst. Vidnava. Tam se z celé republiky shromažďovala různá zařízení i všehochuť demonstrující um a dovednost projektantů, konstruktérů a výrobců SZT. Je obdivuhodné, že hlavnímu realizátorovi myšlenky expozice SZT panu Ctiboru Pokornému z Brna se podařilo vybrané exponáty systematicky utřídit. Sen o otevření muzea SZT k 150. výročí příjezdu prvního parního vlaku na území republiky se naplňoval (1989). Dokonce již 2. listopadu 1988 přeťala šavle slavnostní pásku a první návštěvníci mohli obdivovat exponáty v místnostech někdejší pohraniční přechodové stanice. Některé z nich nemá např. ani známé Technické muzeum ve Vídni.

Z Vidnavy do Hradce Králové...

Životaschopnost expozice SZT prokázalo deset roků její existence, byť pohraniční Vidnava je dopravně obtížně dosažitelná. Příznivci expozice tam ale dále zasílali další vyřazené předměty a dokumentaci, a tak přidělené místnosti a dřevěný staniční sklad jako depozitář nestačily.

V roce 1998 České dráhy zprivatizovaly poslední Sdělovací a zabezpečovací dílny. Noví majitelé nabídli pro expozici SZT (ve správě ČD) část prostor dílen v Hradci Králové. Započaly stavební úpravy pro muzejní účely. S praktickými poznatky z Vidnavy se založilo nové pojetí a uspořádání. Spočívalo v důrazu na funkčnost zařízení, součinnosti kola a kolejnice se zabezpečovacím zařízením a na předvádění zákonů fyziky, jako např. indukce nebo magnetismu.

Profesionální zázemí firmy Signal Mont, s. r. o., Hradec Králové tradičně vyrábějící sortiment pro dráhu a vzácné pochopení majitelů firmy umožnilo naplnit koncepční záměry expozice. Dne 22. června 2001 přivezl zvláštní vlak slavnostní hosty až do areálu firmy, aby otevřeli další etapu nově koncipované expozice SZT. Ta se zakrátko stala neoficiálním centrem osvěty a odborných konzultací k problematice drážního sdělovacího a zabezpečovacího zařízení.

Průvodce expozicí, pány Ctibora Pokorného a Ing. Václava Stolína, jistě hřejí četná poděkování tuzemských nebo zahraničních návštěvníků, neboť pedagogické vlohy a erudované výklady vzbuzují nadšení i u pedagogů, filmařů a radioamatérů.

...a také do Děčína

V roce 2003 skončila modernizace žst Děčín hl. n. Vzácným pochopením představitelů ČD zůstal zachován objekt stavědla 15 (sever) se čtyřřadým elektrodynamickým zabezpečovacím zařízením. Za mimořádného úsilí nadšenců pro tuto jedinečnou památku a její zprovoznění se jednak odstranily různé dobové úpravy. Celý objekt získal úpravu jako filiálka expozice SZT se zaměřením na historii a vývoj tohoto nejdokonalejšího zařízení epochy pevné páky, včetně vývoje děčínského uzlu.

Expozituru v Děčíně hl. n. slavnostně zpřístupnili představitelé ČD, SŽDC, Technické ústředny, AŽD Praha a dalších firem 10. listopadu 2005. Tedy v době, kdy ČD již téměř 10 let ověřovaly v provozu první elektronická stavědla a kdy první reléové zařízení (1950) nahradily elektronickým typu K-2000 firmy STARMON, s. r. o. Byla to doba, kdy např. v sousedním Rakousku využili vídeňského Technického muzea k oslavě symbolického zprovoznění stého elektronického stavědla u ÖBB (2002).

Novinky k jubileu

Iniciativy a nápady průvodců expozicí jsou snad bez hranic. Na pravidelný rádiový provoz z mobilního vleku někdejších ČSD si návštěvníci již zvykli. Narůstající nekázeň řidičů na úrovňových kříženích pozemní komunikace s drahou ale vedla průvodce ke zhotovení funkčního modelu, jehož činnost je odvozena od tolik diskutovaných kolejových obvodů. Na modelu pak demonstrují všechny situace. Výchovný význam modelu zdůrazňují i dopravní policisté. Se zatajeným dechem sledují návštěvníci, co vše dokáže kolejový obvod z hlediska přenosu kódů na trakční prostředek. I automatickou součinnost se zabezpečovacím zařízením, včetně skutečně funkčního reléového zabezpečovacího zařízení, zhotoveného panem Ctiborem Pokorným. K novinkám patří i to, že od 1. července 2008 přešla expozice SZT v Hradci Králové, včetně děčínské expozitury, pod Správu železniční dopravní cesty, s. o.

Dvacetiletý jubilant se rozvinul do zralosti, síly a invencí, propagujících a osvětlujících spolehlivost a bezpečnost železniční dopravy.

(Autor článku Ing. Laníček je členem Muzejní rady.)

IVO LANÍČEK

Venkovní část expozice doplnily výstražníky.
Foto: AUTOR