Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Kovaní racionalisté to považují za pouhou souhru náhod a nepodložené fabulace potřeštěných numerologů. Jiní, opatrnější, soudí, že by na tom něco přece jen mohlo být. Každopádně považovat letopočty, končící osmičkou, za jakási zcela mimořádná data, patří tak trochu k místnímu folklóru. Nelze, pravda, nepřiznat, že této prostoduché víře nahrává jeden zcela neoddiskutovatelný fakt: totiž, že v „osmičkových“ létech k mnohým závažným událostem skutečně došlo.

A to nejenom v národních dějinách. S osudovou osmičkou se může vytasit i železniční historik. K nejednomu zaznamenání hodnému okamžiku v historii železnic došlo totiž právě v roce, kdy kalendář oznamoval osmý rok. Možná nezaškodí si některé tyto dávné chvíle byť jen letmo připomenout.

Příkladně v roce 1808, konkrétně 31. března, přednesl František Josef Gerstner na zasedání České soukromé hydrotechnické společnosti v Praze památnou řeč. Navrhl v ní použít pro plánované spojení Dunaje s Vltavou nikoli plavebního kanálu, ale „silnici dřevěnou a železnou“. Neboli železnici, která se tak poprvé dostala u nás na pořad dne. Zpočátku pochopitelně jen v teoretických promluvách. Ovšem o dvacet roků později, 30. září 1828, se Gerstnerova teze proměnila do reality. Především zásluhou dalšího Gerstnera, Františka Antonína, byl toho dne předán všeobecnému provozu úsek koněspřežné dráhy České Budějovice–Kerschbaum. První skutečná železnice s veřejným provozem na evropském kontinentě.

Začátek našich železnic, probíhající v režii koněspřežek, se tedy neobešel bez „osmičkových“ roků. Těch se ale zřejmě nechtěla vzdát ani nastupující železnice lokomotivní. Deset roků po zrození koňky se jí k tomu naskytla dobrá příležitost. A dlužno říci, že nebyla promarněna. Dne 11. listopadu roku 1838 se uskutečnila historicky první jízda parní lokomotivy na území dnešní České republiky. Této cti se dostalo lokomotivě MORAVIA a první tratí, která poznala dusot parního oře, se stal právě dohotovovaný úsek z Rajhradu do Brna.

Parní lokomotiva tak vstoupila na železniční scénu, aby na ní setrvala úctyhodnou řádku roků. Její výkony stoupaly a mělo se zato, že jsou téměř bez hranic. Této teorii nahrávalo i tzv. těžkotonážní hnutí, spočívající v převážení enormní zátěže jedním jediným vlakem. Vrcholem tohoto rozporuplného snažení se stal rok 1958, kdy se v závěru roku uskutečnilo několik jízd s rekordní zátěží. Z Ostravy do Přerova vezl dne 25. října 1958 vlak 6901 zátěž o celkové váze 7392 tuny, celkem 8272 tuny pak vážil vlak, který dvě lokomotivy řady 556.0 přepravily z Kojetína do Ostravy.

Výčet historických událostí, spojených na železnici s „osmičkovými“ roky, tímto rekordem samozřejmě zdaleka nekončí. Při důkladné prověrce by se ze zaprášených železničních archivů jistě vynořila spousta zajímavých momentů, tak či onak svázaných s nějakým tím pro nás tak osudovým rokem. Vždyť vzpomeňme jen na naše železnice v létech 1918 a 1938, na úlohu kolejí a vlaků v létech 1948 a o dvacet roků později. To už se ale jedná o náměty, hodné spíše historických studií…

Pavel Schreier

Pamětní deska, odhalená v létě 1989 na rajhradské staniční budově. Připomíná první jízdu parní lokomotivy u nás i „osmičkové“ datum.
Foto: autor