Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Město Berlín jako by si nyní vynahrazovalo léta, kdy bylo asi nejviditelnějším a nejabsurdnějším místem dotyku totality a demokracie. Přímo vybízí ke krátké návštěvě.

erlínská Mohrenstrasse, 9. listopadu 1989. Když tiskový mluvčí východoněmecké dělnické strany Guenther Schabowski tady na podvečerní tiskovce vlády NDR přečetl zprávu o trvalém výjezdu občanů NDR do zahraničí, netušil, že částečně kvůli kostrbatému znění a dílem nepochopením novinářů odstartuje vlastní a definitivní pád Berlínské zdi.

Asi za dvacet minut se objevily první zprávy DPA a Reuters, že „všichni občané mají právo od nynějška odjet ze země přes příslušné hraniční přechody“. Vypukla doslova bouře. Tisíce východních Němců, někteří dokonce v pyžamech, se shromáždily na hraničních přechodech a dožadovaly se přechodu do západní části. Berlínská zeď, ten obludný symbol rozdělení světa, vztyčený v noci na 13. srpna 1961, padla.

Pohled přes bývalou zeď. Turista si z „dobové“ vyhlídky u bývalé zdi prohlíží Postupimské náměstí včetně okolní moderní výstavby. Foto: AUTOR

Místa, na kterých dříve trčelo betonové monstrum, se postupně uvolnila a dala vzniknout oblastem moderní architektury. Stojí za to, abyste se znovu těmito místy vydali na krátkou procházku.

Vězte, že v hlavním městě Německa je toho hodně ke zhlédnutí. Východní část už dávno není šedivá Honeckerova trabantová republika. Byly to hlavně volné pozemky v okolí bývalé zdi, kterých se chopili prestižní architekti a proměnili je v místa, kde rostou nejzajímavější stavby světa.

Od nádraží k Reichstagu

Vydejte se na cestu do Berlína po kolejích. Je to rychlé a navíc váš EC vlak zastaví v první architektonické chloubě Berlína: třípodlažním hlavním nádraží. Na prohlídku části nejzajímavějších stavebních počinů postačí pár hodin. Od hlavního nádraží (bývalého Lehrter Bhf, které, poškozené válečnými událostmi, bylo zbouráno v roce 1958) se vydáte po mostě přes Sprévu přímo na jih.

Napravo lze spatřit takzvanou těhotnou mušli – dům světové kultury. Ovšem pozor. Ač je stavba svým výrazem velmi futuristická, vystavěl ji architekt Hugh Stubbins už v letech 1956–1957.

Nalevo se prostírá areál vládní čtvrti od architektů Axela Schultese a Charlotte Frankové z let 1997–2003, jehož součástí je i úřad spolkového kancléře. Majestátný Reichstag (Říšský sněm) je z let 1884 až 1894, těžce poničen byl na konci druhé světové války. Jeho pozoruhodná skleněná kupole je dílem sira Normana Fostera (1995–1999). Mimo jiné nabízí skvělý výhled na město a je přístupná až do půlnoci.

Další kroky můžeme směřovat od Reichstagu vpravo. Brzy se naskytne pohled na Braniborskou bránu. I před ní stávala Berlínská zeď.

Směrem na jih se rozkládá obrovská plocha se stovkami různě velkých betonových kvádrů – památník holokaustu. Jde o místo velmi depresivní, přesto tu řada mladších i starších návštěvníků neodolá hře na schovávanou.

Ve směru dál na jih dojdeme na Postupimské náměstí – dnešní pulzující srdce Berlína. Ve dvacátých letech prý nejrušnější náměstí Evropy se po bombardování v dubnu 1945 proměnilo v trosky s výjimkou jediného obchodního domu: Haus Huth se mezi skleněnými velikány krčí dodnes. Náměstí v srpnu 1961 rozťala Berlínská zeď a právě tady se lidé z vyvýšených plošin „na Západě“ dívali na vyhasínající život na východě.

Vlakem do Berlína Prahy do Berlína v denní době vyjíždějí pohodlné vlaky EC vedené náležitostmi ČD anebo DB (případně s vozy maďarskými) v taktu každé dvě hodiny (vždy 40. minutu v sudou hodinu). Dovezou vás do spodního patra hlavního nádraží (tief), které je určeno mj. pro vlaky osy sever–jih. Přestup na vlaky směrů východ–západ, které jezdí směr Varšava, Hannover a další, a příměstské vlaky, které zastavují v prvním nadzemním patře, je přehledný a rychlý. Vlaky zpátky z Berlína do Prahy odjíždějí v denní době každou 35. minutu po sudé hodině. Jízda z Prahy-Holešovic do Berlína-hlavního nádraží trvá přibližně 3 hodiny 40 minut.

Po roce 1992 bylo do zdejší výstavby investováno pětadvacet miliard dolarů. A je to znát! Zábavní a nákupní Sony-centrum od Helmuta Jahna ukrývá i nové filmové muzeum, arkády slouží k nákupům i odpočinku, ale je tu i největší kino CinemaxX. Administrativní budova Daimler Benz má na své špičce vyhlídkovou plošinu Panorama Punkt, vedlejší centrála DB je ze střídmé a elegantní oceli a skla. Společně se Sony tower, zatím nejmodernější stavbou Postupimského náměstí, je vidět už od nádraží.

V Berlíně se staví dál

Administrativní centrum Debishaus má na vrcholku pro změnu zelenou krychli – stavbu navrhli Renzo Piano a Hans Kollhof. Za oblastí znovu rušného náměstí na jihovýchodě se tyčí skupina obřích jeřábů, napovídajících, že další prestižní ukázky zajímavé moderní architektury porostou dál. Na jihozápad lze zabloudit do oblastí někdejšího západního Berlína a oázou v ruchu velkoměsta může být procházka parkem Tiergarten.

Tímto malým okruhem samozřejmě ani zdaleka nevyčerpáme bohatou turistickou a kulturní nabídku města.

Proto ještě rychle zmiňme Muzejní ostrov s muzei Bodo i jinými, je tu i dávná chlouba NDR – televizní věž s otočnou restaurací, či nové Židovské muzeum od architekta Daniela Libeskinda ve tvaru rozbité Davidovy hvězdy (v ulici Lindenstrasse).

I ve večerních hodinách hlavní město Německa žije, ale výčet příležitostí, které noční rej nabízí, by stačil na další článek.

Na výlet si nezapomeňte přibalit některý z aktuálních průvodců. Ještě inspirativnější však může být některá naučná nebo beletristická kniha o životě za časů Berlínské zdi. Třeba publikace Fredericka Taylora Berlínská zeď, již vydalo nakladatelství BBart v loňském roce, nebo některý z románů Thomase Brussiga.

Martin Navrátil