Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ

Speciální školení na vícesystémové elektrické lokomotivy Rakouských spolkových drah ÖBB musela loni na podzim postupně podstoupit celá řada českých strojvedoucích. Pro některé jihomoravské strojvedoucí nejsou tato vozidla, která již řadu let zajíždějí z Rakouska do Břeclavi, potažmo Šatova či Brna, nic nového, ale pro kolegy z Prahy jde o úplnou novinku.

V kooperaci rakouských drah ÖBB a společnosti České dráhy zabezpečuje pět strojů Taurus denně vozbu vlaků vyšší kvality EuroCity mezi českou a rakouskou metropolí. Pro úplnost je dobré dodat, že na dalších strojích Taurus zabezpečují vozbu i někteří českobudějovičtí strojvedoucí na trase České Budějovice–Summerau.

Jiří Valín: Taurusy – moje láska

Břeclavan Jiří Valín, který pracuje od roku 1986 ve funkci strojvedoucí v Depu kolejových vozidel Brno, je mezi svými kolegy strojvedoucími a současně i odborníky na kolejová vozidla uznávaným znalcem rakouských lokomotiv, které jsou známé pod názvem Taurus.

U Československých, později Českých drah pracuji od roku 1982 a již od prvopočátku jsem tíhnul spíše k osobní vozbě. V této době provozovalo naše Depo kolejových vozidel vozbu osobních vlaků na rameni Brno–Bratislava s takzvanými laminátkami, tedy řadou 230. Po rozdělení Československé republiky na dva samostatné státy vozím trvale vlaky EuroCity v úseku Břeclav–Praha a zpět a nyní již třetím rokem i vlaky na rameni Štúrovo– Praha. Legendární rychlíkové lokomotivy řady 350, které tyto vlaky vedou, se tak staly mou první velkou láskou, vyznává se ze svých sympatií k dvousystémovým strojům Jiří Valín z Provozního pracoviště Břeclav.

A jak se dostal k nejrychlejším lokomotivám na světě – Taurusům? Moje cesta na elektrické Taurusy vedla přes rakouské motorové stroje, zvané Herkulesy, které začaly jezdit na českou železniční síť jako první. K nim mě přivedl milovník mašinek a vynikající člověk Vlastislav Malinkovič z Břeclavi, který je dnes již v důchodu. Kolega Malinkovič pracoval na Českých drahách léta jako strojvedoucí, strojvedoucí instruktor a také technik.

V roce 2004 byl pan Valín s panem Malinkovičem vyslán do vídeňského depa Wien West Bhf Traktion na školení a vykonání státní zkoušky z obsluhy a řízení pro elektrické lokomotivy řad 1016 a 1116. Zde se zrodila moje druhá láska – Taurusy. Tyto lokomotivy mě oslovily jako zatím nic jiného, co jsem měl možnost vidět na kolejích.

O něco později již sám pan Valín školí kolegy strojvedoucí ze znojemského provozního pracoviště na rakouské lokomotivy řad 1016 a 1116 , ale i řídicí vozy 8033 a elektrické jednotky 4020, které vozí čeští zaměstnanci z dolnorakouského Retzu do Šatova. Sám Jiří Valín současně skládá v Rakousku zkoušky na vícesystémové elektrické stroje řady 1216, ale i jednotky příměstské rychlodráhy typu Talent řady 4020 a další rakouská trakční vozidla.

V roce 2007 probíhal schvalovací a poté zkušební provoz Taurusů řady 1216 na českých železničních tratích, kterého jsem se aktivně účastnil. Během této doby vznikla spousta výborných pracovních, někdy i kamarádských vztahů, a to jak ze strany Rakouských spolkových drah ÖBB, tak ze strany technických pracovníků firmy Siemens, potvrzuje pan Valín.

Vyznává se ze své lásky, když říká, že jízda s Taurusem je i pro nezasvěceného člověka nezapomenutelným zážitkem. Obrovský výkon, jízdní komfort, snadná a okamžitá dostupnost všech potřebných provozních informací, jednoduchá ovladatelnost – to vše jsou nesporná pozitiva této lokomotivy. Bohužel, existují i některé negativní faktory, které se ale postupně během vlastního provozu úspěšně řeší. Jednou z mála věcí, která podle Jiřího Valína strojvedoucím občas komplikuje život, je zabezpečovací systém Mirel VZ1ve verzi V03. Již třetí softwarová úprava této verze dosáhla jistých vylepšení, ale stále jde o slabší místo tohoto výkonného stroje. Stejný systém zabezpečovače používáme na slovenských lokomotivách řady 350 a zde funguje vcelku bez problémů. Jenže na Taurusu je spousta věcí předem daná řídicím systémem lokomotivy. Nicméně musím upozornit, že jde pouze o softwarové záležitosti, které nijak nesouvisí s vlastní bezpečností železniční dopravy, zdůrazňuje.

Na závěr sympatický strojvedoucí z Břeclavi s úsměvem říká, že výuka a zácviky nových strojvedoucích jsou pro něj vždy prací navíc. Musím ale říci, že jde o práci, kterou dělám rád. Telefon v noci nevypínám. Co když někdo z kolegů – kamarádů bude potřebovat poradit? To se stává docela často a bylo by to ode mě určitě nefér, kdybych nepomohl.

S Taurusy jezdí i Jan Suchomel

Jedním ze strojvedoucích pražského Depa kolejových vozidel (DKV), kteří jezdí od nového jízdního řádu s elektrickými lokomotivami Taurus, je i Jan Suchomel. Taurusy vede pravidelně vlaky EuroCity z Prahy do Břeclavi, kde jej střídá rakouský kolega, který následně vlak odveze do Vídně. Po nezbytné pauze pak pokračuje se strojem stejného typu zpět do Prahy.

V pražském depu jsem nastoupil v roce1982, nicméně po dvou měsících v dílně jsem odešel na dva roky na vojenskou prezenční službu. Po návratu z vojny jsem jako kandidát strojvedoucího prošel zácvikem, tedy nezbytnými dílnami, prací u vozmistrů a následně jsem začal jezdit jako pomocník strojvedoucího, říká na úvod našeho krátkého rozhovoru Jan Suchomel.

V roce 1986 vykonal pan Suchomel zákonitou zkoušku a od té doby jezdí nepřetržitě ve funkci strojvedoucí. Nejprve jsem pět let jezdil na pražských zálohách, poté jsem přešel na místní výkony a následně v letech 2002 až 2003 na vlaky Pendolino. Zažil jsem postupný proces oživování Pendolin na železničním okruhu ve Velimi, včetně jejich zkoušek na různých tratích. V současnosti jezdím nejen s Pendoliny na tzv. Jižní linii z Prahy do Bratislavy či slovenskými dvousystémovými lokomotivami řady 350, ale zcela nově i s rakouskými Taurusy mezi Prahou a Břeclaví.

Jan Suchomel na strojích Taurus oceňuje nejvíce jejich prakticky řešený a pohodlný prostor pro strojvedoucí. Vozidlo je pro nás uživatelsky příjemné, počínaje prostorným stanovištěm a konče nejmenšími detaily, jako je rozmístění různých ovladačů a vypínačů. Ke stroji mám prozatím jedinou malou výtku – nemožnost používání elektrodynamické brzdy na některých vybraných traťových úsecích na našem území. Za to ale lokomotiva pochopitelně nemůže...

Pan Suchomel jezdí průběžně s řadou elektrických lokomotiv. Jak sám říká, každý stroj se ovládá jiným způsobem, proto pro něj nebyl problém rozšířit si působnost i na rakouské Taurusy. Vzhledem k tomu, že mají tyto lokomotivy perfektně vyrobené stanoviště, tak i po hmatu ve tmě poznám všechny ovládací prvky, dodává s úsměvem.

MARTIN HARÁK

Jan Suchomel vede rakouský stroj na vlaku EC 75 Zdeněk Fibich.	Nadšený propagátor Taurusů Jiří Valín při střídání u jednoho z večerních vlaků EC v Břeclavi.
Foto: AUTOR (2x)