České dráhy, a.s. Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ     



Ad: „O železnici v Kyšperku“

Vracím se ještě k článku P. Schreiera o železnici v dnešním Letohradě (dříve Kyšperku) v třetím letošním čísle Železničáře. O počátcích železnice v tehdejším Kyšperku podává informace také „Pamětní kniha ČSD Dopravního úřadu Kyšperk“, uložená v železniční stanici Letohrad. Kniha byla založena v červenci 1946 a podle rozhodnutí tehdejšího ředitelství státních drah v Hradci Králové do ní byly zapisovány význačné události a příhody, týkající se buď přímo obvodu stanice Kyšperk, neb úseků přilehlých tratí, a to:

Do záznamů v knize byly pojaty i údaje, týkající se i oblasti zdejší pobočné výtopny, příp. zdejší traťové stavební správy, jakož i stanice Dolní Dobrouč, která pamětní knihu nevede.

První záznamy v knize vedl přednosta stanice, pan Josef Jareš, inspektor státních drah. Ačkoliv pamětní kniha byla založena až po druhé světové válce, díky jeho pečlivosti a důslednosti je na jejích prvních stránkách podrobně popsána historie železnice v nynějším Letohradě. Panu Jarešovi se podařilo, jak sám v úvodu píše, najíti ve zdejším městském archivu cenné zápisy a doklady o nekonečných jednáních, interpelacích na nejvlivnějších vídeňských místech, z nichž je patrno, jak těžkým problémem bylo tehdy položení základů železničních tratí, kterých dnes s naprostou samozřejmostí používáme.

Již od roku 1862 jsou datovány první žádosti o připojení města Kyšperka na vznikající železnici se záměrem, aby město leželo na železnici, která měla spojit sever – Kladsko a Králíky s Ústím nad Orlicí. Tento záměr byl v rozporu s tehdejší snahou města Žamberka, které usilovalo o to, aby železnice procházela Žamberkem, aniž by šla i Kyšperkem a údolím Tiché Orlice.

Protesty Kyšperských proti tomuto řešení vyústily až v jejich žádost císaři Františku Josefu I. v roce 1869 a i v další petice, žádosti a protesty adresované ministerstvům a vlivným osobnostem ve Vídni.

Jak je uvedeno doslova v pamětní knize: Jelikož intriky města Žamberka sahaly v této věci po prostředcích zcela nepoctivých, bylo usneseno v městské radě kyšperské, aby tehdejší starosta Dr. Frant. Neškudla zajel osobně do Vídně a vyžádal si slyšení u ministerského předsedy hraběte Potockého a u ministra obchodu Depretise a věc jim podrobně vysvětlil. K tomu se připojily i sousední obce Kunčice, Orlice, Verměřovice a Čermná a dne 15. ledna 1871 podepsali jejich starostové Dr. Neškudlovi plné moci, aby jednal i jménem jejich. Náklady cesty jsou uváděny částkou 71 zl. 73 kr. a byly starostou města vyúčtovány 7. března 1871.

Zdá se, že cesta nebyla vážena nadarmo a že spravedlnost i v tomto případě doznala vítězství. Výnos ministerstva obchodu ze dne 8. března 1871 č. 24025 přinesl již konečné rozhodnutí o směru dráhy, jímž bylo dáno správní radě Severozápadní dráhy povolení ke stavbě dílčího úseku trati Ústí n. O.–Kyšperk dle výsledků politicko-vojenské pochozí komise z listopadu 1870. Zároveň bylo podotknuto, že povolení ke stavbě dalšího úseku může přijíti v úvahu, až bude rozhodnuto o projektu nádraží v Kyšperku se zapojením dráhy Chlumec n. Cidl.–Kyšperk z druhé strany města.

Jak je psáno v pamětní knize, před 135 lety, 14. ledna 1874 byla doprava po nové trati od Hradce Králové přes Kyšperk do Králík slavnostně zahájena. Tím bylo cíle pro obce, ležící v povodí Tiché Orlice, konečně dosaženo. Již dne 19. ledna 1874 vydává však okresní hejtman v Žamberku příkaz, aby město veřejně vyhlásilo železniční provozní řád, podle něhož se poškození dráhy a telegrafu trestá jako zločin až do pěti let tuhého žaláře. Občanstvu měla být připomenuta zápověď neoprávněného vkročení na území dráhy. Stalo se totiž bezprostředně před zahájením provozu v noci z 13. na 14. ledna 1874 nedaleko přechodu trati u Lukavice, že někdo uvolnil spojovací části dvou kolejnic a šrouby odcizil. Bylo ihned zahájeno přísné vyšetřování, zda se však setkalo s výsledkem, není ze záznamů patrno.

Pokud jde o výpravní budovu, již při původní politicko-vojenské pochozí komisi úseku dráhy Ústí n. O.–Kyšperk v listopadu 1870 byla staniční budova v Kyšperku schválena v nynější poloze a při zahájení dopravy byla přibližně stejných rozměrů, jako staniční budovy v Žamberku a v Jablonném nad Orlicí. V roce 1921 bylo přikročeno k jejímu rozšíření a přístavbou byla prodloužena na obou křídlech – na straně východní o kancelářské místnosti a na straně západní o místnosti pro nádražní restauraci. V době druhé světové války pak došlo k dalším úpravám ve výpravní budově a k rozšíření skladištní budovy o kancelářské místnosti nákladní pokladny.

Toto krátké připomenutí ukazuje, jak nelehce vznikal dnešní letohradský železniční uzel a že i naši předkové se často potýkali s obdobnými problémy jako my.

A tak zbývá jen dobový snímek výpravní budovy v Letohradě doplnit doslovným textem z „Pamětní knihy Dopravního úřadu Kyšperk“:

Laskavostí pana Adolfa Žďárka, vlakvůdce – oficiála v.v. podařilo se nám získati snímek přijímací budovy zdejší stanice asi z roku 1906, tedy před přístavbou obou křídel.

Na snímku jest několik zajímavých typů tehdejších železničářů, jakož i jejich tehdejšího ústroje a vybavení.

JIŘÍ SPÁČIL


Historický snímek z pamětní knihy