Úvod / Volný čas / Vlakem za zážitky / Když se z Frýdlantu jezdilo do Žitavy

Když se z Frýdlantu jezdilo do Žitavy

Datum a čas konání:

  • Frýdlant v Čechách, od 17. 7. 2012 15:14 do 17. 7. 2020 15:14

Zatímco milovníci dávných století navštěvují ve Frýdlantu tamní zámek, obdivovatelé technického umu našich předků míří opačným směrem – do muzea úzkorozchodné dráhy ve frýdlantském výběžku.

Naplánovat cestu vlakem

Nejbližší železniční stanice: Frýdlant v Čechách

První připomínku někdejší úzkorozchodné tratě do Heřmanic na česko-saských hranicích zahlédnete okamžitě, jakmile vyjdete před budovu stanice Frýdlant v Čechách. Cedule umístěná v místech někdejšího kolejiště připomíná, že právě tady se desítky let nastupovalo do úzkorozchodných vlaků Frýdlantských okresních drah.

Ještě názornějším důkazem jsou na sebe naskládané „úzké“ výhybky hned vedle. V dohledné době snad přijdou opět ke slovu na obnovené trati alespoň do půl kilometru vzdáleného muzea. Prozatím tam však musíte po svých. Nejprve sejdete po silnici k řece Smědé a pak se vydáte doleva k přejezdu, kde už vás přivítá známá nádražácká postavička. 

Jako muzejní expozice slouží bývalá výtopna, která vznikla jen dva roky po zahájení provozu na Frýdlantských okresních drahách. Jejich vlaky o nezvyklém rozchodu 750 mm se poprvé rozjely do pohraniční stanice Heřmanice v roce 1900; do roku 1945 se dalo pokračovat až do Žitavy. Právě kvůli napojení na tamní síť použili stavitelé takzvaný saský rozchod, který nikde jinde u nás nenajdete.

Další zajímavostí bylo, že na necelých jedenácti kilometrech, které bylo potřeba urazit na cestě do Saska, změnily vlaky směr jízdy. Dělo se tak v úvraťové stanici Dětřichov.

Mezi vzácné exponáty v samotném muzeu patří dochovaná skříň vozu 3. třídy z roku 1927, která prochází postupnou renovací. Brány výtopny občas opouští provozuschopná motorová lokomotiva T 36.002, kterou vyrobila krátce po druhé světové válce německá lokomotivka Gmeinder v Mosbachu.

Členové muzejního spolku ji získali v roce 2004 z východního Německa. I když ona sama na Heřmaničce nikdy nejezdila, je autentickou připomínkou stroje stejného typu, který zde v letech 1948 až 1954 doplňoval vozidlový park parních lokomotiv.  

Až si prohlédnete vitríny se všemi trojrozměrnými předměty a stojany s bohatou písemnou a obrazovou dokumentací, můžete svým dětem ukázat, na jakém principu vlastně funguje železnice. Stačí, když je necháte roztlačit drezínu, k jejímuž pohonu slouží síla vyvinutá lidskými pažemi.

Pro železniční archeology se pak nabízí možnost vystoupat na násep bývalé unikátní dráhy a dojít k ocelovému mostu, po kterém Heřmanička překračovala koleje směrem na Černousy a dále do Polska a také do Jindřichovic pod Smrkem. Vlaky po něm přestaly pravidelně dunět v roce 1976, kdy je nahradily autobusy. 

Související stránky

Doporučené obchodní nabídky:

Hodnocení uživatelů
Líbí
Líbí: 8
Nelíbí: 0
Nelíbí

 

ČD na YouTube ČD na twitter ČD na Facebooku Aplikace Můj Vlak na Google Play Aplikace Můj Vlak na Apple store