Úvod / Volný čas / Vlakem za zážitky / Malebným údolím Polepky

Malebným údolím Polepky

Datum a čas konání:

  • Ratboř, od 1. 1. 2013 0:00 do 1. 1. 2023 0:00

Naši cestu zahájíme u nádraží v Ratboři, ale cestovatelským zážitkem už je samotná jízda vlakem z Kolína. Kromě toho, že za pouhých devět kilometrů vystoupáme 105 výškových metrů, v závěru cesty překročíme údolí Polepky po krásném kamenném viaduktu.

Naplánovat cestu vlakem

Nejbližší železniční stanice: Ratboř

Po výstupu z vlaku se u rozcestníku před nádražím v Ratboři napojte na modrou turistickou značku, která vás bude provázet celou cestu až do Kolína.

Sotva vyjdete, určitě si všimnete pomalu mizejících budov kdysi vyhlášeného cukrovaru, založeného v roce 1857 Annou a Josefem Nebovidskými. V roce 1890 koupil cukrovar kolínský velkoobchodník Bernard Mandelík, jehož rodina se v Ratboři trvale usídlila a v nadcházejícím půlstoletí hrála rozhodující úlohu v dějinách obce.

Pro přestavbu staršího barokního zámku a výstavbu zcela nového domu (pro který se vžil název nový zámek), získali Mandelíkovi již tehdy uznávaného pražského architekta Jana Kotěru, který v Ratboři vytvořil architektonické skvosty, převyšující svou vysokou uměleckou úrovní ostatní stavby vzniklé u nás v období těsně před zánikem monarchie.

V roce 1941 byl majetek rodině Mandelíkových zabaven Němci a ani později se mu nevedlo lépe. Kdysi jeden z největších cukrovarů u nás, kde se před válkou dokonce ratifikovaly ceny cukru platné pro celou Evropu, bez patřičných investic chátral, až byl v roce 1987 uzavřen. Kotěrovy stavby najdete v centru obce nedaleko od rozcestníku před kostelem sv. Václava z přelomu 17. a 18. století, který doplňuje velmi hodnotné pískovcové sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1750.

Ještě než úplně opustíte Ratboř, tak si u hřbitovní zdi na okraji obce všimněte chráněného stromu cedru atlaského, který si tu roste jako někde v Maroku. Dle tradice byl vysazen v roce 1918 a dnes dosahuje výšky 22 metrů s obvodem kmene 248 cm. Nemůžete ho přehlédnout, protože takhle zvláštní strom se v našich zeměpisných šířkách hned tak nevidí.

Od hřbitova se začne cesta prudce svažovat, a za chvíli narazíte na dně údolí na Skokanovský rybník na říčce Polepce, podél které povede zbytek naší cesty. Po pravé ruce se v rybniční hladině zrcadlí zříceniny Skokanovského, nebo také Dolního mlýna, který nechala v roce 1673 postavit Ludmila Františka z Lobkovic. Jméno dostal podle prvních nájemců a mlít se v něm přestalo po necelých 300 letech v roce 1959, kdy byl opuštěn a začal chátrat.

Oblast po pravé straně od hráze rybníka se nazývá Granátnice a v nízkém lesíku se dá narazit na stopy po dolování českých granátů (podle specifického zabarvení nazývaných „kolínské“) v 18. století. Ty se konec konců dobývaly i na jiných místech v těsném okolí a při troše štěstí na krásné pyropy můžete narazit i dnes. Jsou ale relativně malé a pro jakékoliv průmyslové využití nevhodné, jako zábava s trochou dobrodružství je ale jejich hledání příjemným rozptýlením.

Teď nás čeká mírné stoupání ke dvoru Hranice, který je pozůstatkem středověké vesnice, ve které stávala tvrz. Její zříceniny (vlevo od silnice) a zbytky sklepů (ve svahu vpravo od silnice) jsou dodnes patrné u domu čp. 25, kolem kterého vede naše trasa.

Za Hranicemi překročíte železniční trať Kolín – Ledečko po mostě, z někohož se otevírají fantastické výhledy na již zmíněný kamenný železniční viadukt z let 1899–1900. Ten byl zapsán dokonce do soupisu památek a není se čemu divit. Dochoval se totiž v původním stavu bez větších oprav, takže nad umem tehdejších stavitelů nezbývá než smeknout.

Po kraji lesa, z něhož jsou za jasného počasí vidět Krkonoše, Bezděz a Ještěd, dojdete na vyhlídku na vrcholu 35 metrů vysoké skály u Kohoutova mlýna, která je oblíbeným horolezeckým terénem s více než čtyřicetiletou tradicí. Skálu dnes spravuje horolezecký oddíl Potkali se u Kolína a milovníci adrenalinu si tady mohou vybrat ze zhruba čtyřiceti cest se stupni obtížnosti tři až devět ze dvanácti bodové stupnice UIAA.

Výhled je z vrcholu skály nádherný a místo přímo vybízí ke krátkému posezení. Stromy sice částečně zakrývají nedaleký železniční viadukt, ale na dně údolí se lesknou vody rybníka, u kterého se choulí Kohoutův mlýn, další z celkem 11 mlýnů, které v tomto údolí klapaly ve středověku. Další cesta vede chvílemi lesem, chvílemi po loukách se scenériemi jako z podhůří hor, a než se nadějete, přijdete do obce Pašinka.

Tady stojí dobře dochovaná gotická věžovitá tvrz postavená po roce 1384 zbohatlým kolínským měšťanem Václavem Hamrem. Až v roce 1693 bylo k věži přistavěno barokní křídlo, čímž celý areál získal dnešní podobu. Po roce 1885 vlastnila tvrz kolínská rodina Radimských, ze které pochází známý český malíř Václav Radimský (1867–1946). Ten si v podkroví barokního křídla zřídil ateliér a vytvořil zde většinu svých obrazů.

Od tvrze znovu sestoupíme do údolí, po jehož levé straně na ostrožině se nachází dosud největší u nás objevené pohřebiště ze starší doby bronzové se 142 prozkoumanými hroby, v nichž byly odkryty ostatky 157 lidí ve skrčené poloze.

Blížíme se do obce Polepy a po pravé ruce míjíme místo zvané Na Potřebě, kde kdysi stával horní polepský dvůr. Ten vlastnila od roku 1536 bohatá kolínská rodina Krčínů z Jelčan, jejichž nejslavnější příslušník Jakub Krčín z Jelčan se právě tady učil pod vedením svého otce hospodařit, aby své zkušenosti zde získané později uplatnil coby stavitel jihočeských rybníků a Rožmberský regent.

Asi 150 metrů po silnici do kopce od kapličky sv. Cyrila a Metoděje v Polepech se můžete příjemně rozptýlit (po předchozí objednávce) v rodinném minipivovaru Svatý Ján. Ochutnat tady můžete několik druhů nefiltrovaných a nepasterizovaných piv a to s odborným výkladem zkušeného sládka a majitele v jedné osobě.

Po ochutnávce se vraťte zpátky na modrou značku u můstku přes Polepku a pokračujte na dolní konec obce s mlýnem, který svůj středověký původ dodnes nezapře. Konec konců, připomínán je již v roce 1381. Hned pod mlýnem vás jistě překvapí hukot vody Polepského vodopádu, kterým zde říčka překonává pět metrů vysoký skalní stupeň. U Kolína byste čekali možná ledacos, jen vodopád ne. No a vidíte, opak je pravdou.

U vodopádu si můžete odpočinout a na další trase až do Kolína se seznámit s místními přírodními zajímavostmi díky informačním cedulím krátké naučné stezky. Berkova skála je posledním zajímavým útvarem, za kterým již vstoupíte do předměstské zahrádkářské kolonie a dojdete buď do centra Kolína (po modré značce), nebo od rozcestí u tiskáren k nádraží (po žluté značce).

Celá trasa údolím je dlouhá asi 10 kilometrů, je dobře schůdná pro pěší i sjízdná pro cyklisty, a protože vede po upravených cestách, vydat se na ní můžete i s úplně malými dětmi, včetně těch v dětském kočárku.

Více detailních informací najdete zde.  

Doporučené obchodní nabídky:

Hodnocení uživatelů
Líbí
Líbí: 12
Nelíbí: 2
Nelíbí

 

ČD na YouTube ČD na twitter ČD na Facebooku Aplikace Můj Vlak na Google Play Aplikace Můj Vlak na Apple store