1936: Slovenská strela

Fenomén doby

Tuto dobu symbolizuje nástup technologií, jejichž vývoj akcelerovala první světová válka, a nyní mohly být použity pro blaho lidstva. Řada z nich se promítla právě do dopravy, a s tím jak rostla potřeba lidí cestovat, rostla i nabídka. Železnice už nebyla jedinou volbou. Konkurence v podobě moderních autokarů, celokovových dopravních letadel nebo výkonných a pohodlných osobních aut (pokud na to člověk měl) byla reálnou hrozbou pro výsadní postavení železné dráhy. Při výběru obrazu do kalendáře, který popisuje nejzásadnější okamžiky a období ve stoleté historii republiky s železničním přesahem, jsme proto měli v případě symbolu 30. let od počátku úplně jasno.

Majstrštyk valašského Edisona

Dva motorové vozy s označením M 290.0, které zahájily komerční provoz mezi Prahou a Bratislavou 13. července 1936 právě pod názvem Slovenská strela, vyrobila ve stejném roce Tatra Kopřivnice. Byly něčím naprosto nevídaným. Skříň pojatá i dnešními hledisky velmi futuristicky, a přitom vrcholně elegantně ukrývala interiér (podle tehdejších zvyklostí rozdělený na dvě poloviny pro kuřáky a nekuřáky), ze kterého i po 80 letech dýchá solidnost, cit pro funkční detail a výjimečnost. Ještě působivější je použitá technika. Otcem celosvětově unikátního elektromechanického přenosu výkonu byl „valašský Edison“, vsetínský elektrotechnik Josef Sousedík. Do obou podvozků umístil soustavy tvořené spalovacím motorem, stejnosměrným generátorem a elektromotorem a využil charakteristiky obou druhů pohonu tak, aby jízda byla co nejhospodárnější. Tím umožnil vozu využít při rozjezdu vysoký točivý moment elektromotoru, ke kterému se postupně připojoval přímý mechanický přenos. Od rychlosti 85 byl pohon čistě mechanický. Právě díky tomuto řešení dokázala Slovenská strela akcelerovat na rychlost 100 km/h během pouhých dvou minut. Maximální provozní rychlosti 130 km/h dosáhl vůz během tří minut po ujetí cca 4,5 kilometru (soudobá italská chlouba Littorine potřebovala na stejnou rychlost 6 min a dráhu asi 10 km). Nevídanou dynamiku krotily kotoučové brzdy, opět s hodnocením v superlativech. Zastavily vůz z rychlosti 105 km/h během 25 sekund na dráze 400 metrů.

Držitel rekordu

Punc výjimečnosti podtrhla jízdní doba, za kterou byla vlajková loď tehdejších ČSD schopna překonat vzdálenost mezi oběma metropolemi. S jedním zastavením v Brně zvládla Slovenská strela přepravit své cestující nejprve za 4 hodiny a 51 minut (1936), aby se jízdní doba v roce 1938 zkrátila na neuvěřitelné 4 hodiny a 18 minut. Tento čas byl pokořen až po dlouhých sedmdesáti letech Pendolinem, které zdolávalo přes 400 km za 3 hodiny a 47 minut, přičemž jako odkaz na slavného praotce neslo stejný název spoje – Slovenská strela.

Oba motorové vozy zažívaly obrovský úspěch. Vytíženost jejich kapacity byla fenomenální a daleko přesahovala průměr kolem 30 % tehdejších vlaků. Jezdily až do okupace v roce 1939, během které byly odstaveny, hlavně pro nedostatek pohonných hmot. Po roce 1945 se do provozu oba vozy vrátily a mimo jiné zabezpečovaly kurýrní provoz mezi Prahou a Norimberkem během Norimberských procesů. Jejich hvězda ale pomalu pohasínala, protože socialistická železnice upřednostňovala kvantitu před kvalitou. Udržovat dva atypické motorové vozy bylo mase stále rostoucích přeprav lidí i materiálu v optice centrálního plánování nemožné. V roce 1953 byl vyřazen vůz M 290.001 a jeho životní příběh se uzavřel v roce 1960, kdy shořel na popel, údajně vlivem jisker odlétnuvších z projíždějící parní lokomotivy. Do dnešních dnů se dochoval vůz M 290.002. Ten byl z provozu vyřazen v roce 1960 a předán do podnikového muzea Tatra v Kopřivnici, kde je dodnes. Tady jsme s laskavým svolením tatrováckého muzea fotografovali 8. srpna 2017 scénu stylizovanou právě do roku 1936. Vzhledem k tomu, že vůz proti povětrnostním vlivům chrání přístřešek, a sloupy nesoucí jeho konstrukci výrazně omezovaly zamýšlenou exteriérovou kompozici, rozhodli jsme se na místě, že snímek pořídíme uvnitř vozu. Bylo to skvělé rozhodnutí, protože původní interiér Slovenské strely nás přesvědčivě přenesl o 80 let zpět a na výsledné fotce je to opravdu znát. Došli jsme proto k závěru, že Slovenská strela není jen nejúžasnější motorový vůz, který u nás kdy vznikl, ale stroj času. V roce 1936 dokázal cestující přenést do budoucnosti, my jsme v něm zažili jedinečnou atmosféru nonšalance 30. let.