50. léta ve znamení vrcholu parní trakce

V případě nákladní dopravy po roce 1945 k nejvýkonnějším lokomotivám patřily stroje 534.0 a 555.0. Ty však přestávaly vyhovovat, a proto se řešila jejich náhrada. Tou se stal Štokr, lokomotiva řady 556.0. Společně s rychlíkovými stroji Papoušek a Albatros, tedy řadami 477.0 a 498.1, patřil k vrcholům výroby parních lokomotiv v Československu. Sekundovala jim ještě Šlechtična řady 475.1 vyráběná v letech 1947–1950 Škodovými závody v Plzni.

Vývoj Štokrů se datuje na konec 40. let a rozjezd výroby nebyl vůbec jednoduchý. Zkraje chyběly tendry. První dokončená lokomotiva tak absolvovala ve Škodovce tovární zkoušku až 6. března 1952. Pro běžný provoz byl dodán stroj 556.020 a vyzkoušen 13. června téhož roku. Poslední Štokr vyjel z Plzně v květnu 1958, nesl inventární číslo 510 a řada 556.0 tak dosáhla největšího počtu vyrobených kusů pro ČSD. Dodnes drží absolutní rekord za přepravu uhelného vlaku o hmotnosti více než 8 tisíc tun. Štokr v 50. letech zastiňoval výkony v nákladní dopravě nastupující motorovou a elektrickou trakci.

V osobní dopravě sehrál výraznou roli Albatros 498.0. Šlo o první poválečnou rychlíkovou lokomotivu v ČSR. Vznikala v letech 1946–1947 ve Škodových závodech v Plzni. Všech 40 kusů bylo určeno pro těžké rychlíky na hlavních tratích. Na ni navázala řada 498.1, jíž se v roce 1954 vyrobilo 15 exemplářů. Stroje zamířily na rychlíky na hlavní trati Praha – Bratislava, do elektrifikace také na štace Bratislava – Košice či Žilina – Bohumín.

Důležité místo mezi parními stroji měla i lokomotiva řady 477.0 zvaná Papoušek. Vyráběla se v letech 1951–1952 a 1955 v ČKD ve dvou sériích. Jednalo se o tendrovku určenou pro rychlou osobní dopravu na předměstských tratích a také pro dopravu rychlíků.

Parní trakci začal zvonit umíráček s postupným nástupem elektrické a motorové trakce koncem 60. let, kdy se začala přesouvat na vedlejší trati. Definitivní konec parního provozu v Československu nastal v roce 1981.