Jde o dosud nejtragičtější nehodu na tuzemské železnici. Stala se v podvečer 14. listopadu 1960 na trati z Pardubic do Hradce Králové. Zhruba kilometr a půl před stanicí Stéblová směrem na Pardubice se v podzimní tmě a mlze čelně srazil osobní vlak 608 tažený parní lokomotivou s motorovým osobním vlakem 653. Oba jely zhruba šedesátikilometrovou rychlostí. Následky srážky ještě umocnil požár, který vypukl poté, co žhavé uhlí vysypané z topeniště parního stroje zapálilo naftu unikající z motoráku. Neštěstí si vyžádalo celkem 118 mrtvých a 110 zraněných.
Co této tragédii předcházelo? Za vším stál předčasný výjezd vlaku 608 ze Stéblové bez svolení výpravčího. Právě sem krátce před tři čtvrtě na šest večer přijel vlak 608 z Liberce tažený parní lokomotivou. Ve stanici měl vyčkat na příjezd motorového vlaku 653, jenž se ke Stéblové blížil po jednokolejné trati od Pardubic.
Průvodčí vlaku však náhle dal znamení k odjezdu a ten se rozjel. Minul návěstidlo se znamením Stůj!, rozřízl výhybku postavenou pro opačný směr a postupně nabíral rychlost. Z domku vyběhl vyděšený výpravčí a snažil soupravu zastavit. Marně. Rozjetý vlak nedostihl ani výhybkář na kole. Poslední šancí zabránit blížící se katastrofě bylo zastavit plně obsazený motorák od Pardubic na stanovišti kousek za Stéblovou. Telefon s příkazem se ale rozdrnčel v okamžiku, kdy už vlak projížděl pod jeho okny. Zhruba 1 500 metrů za Stéblovou se obě soupravy srazily.
Po záchranných pracích začalo vyšetřování. Průvodčí tvrdil, že v mlze zahlédl paprsek zeleného světla, který považoval za signál od výpravčího, a proto vydal pokyn k jízdě. To potvrdili i dva cestující. Výpravčí však nic takového udělat nemohl – nebyl totiž na nástupišti. Jak se pak ukázalo, signál nedal ani nikdo z vlakového personálu a zůstává dodnes záhadou.
Za viníky katastrofy soud označil členy posádky vlaku 608, kteří byli odsouzeni k několikaletým trestům vězení. Média o případu nesměla podrobně informovat, aby nebyla poškozena pověst socialistického zřízení.